Pár drobných hezkých překvapení v Ubuntu

Odjakživa jsem považoval Linux za operační systém pro počítačové šílence. Díval jsem se na něj skrz prsty, jako na něco šíleného, co mají na hraní lidi, kteří nemají nic seriózního na práci. Mít to na serveru? Ok. Mít to doma jako počítač pro byznys? Neexistuje. Linux pro mne byl taková ta příšernost, kde vám nadšenci tvrdí, že nejlepší nástroj na psaní obchodních nabídek je editor vim. A to je už velký ústupek, protože správný program na psaní obchodních dopisů je přece čisté vi. Ovšem, nastal čas, abych si malinko poopravil svůj náhled na systém, který nám docela určitě přinesli nadšení šílenci.

Musím ovšem ocenit, že pro komunitu odvedli neuvěřitelný kus práce. Obvykle za to ani nic nechtěli. A mají za sebou i neuvěřitelnou řádku úspěchů. Kdo jiný by mohl říct, že se mu podařilo položit Microsoft na lopatky. Kdo jiný by donutil Microsoft přiznat, že mají rádi (dokonce použili slovo láska) Linux. Obecně, nevedou na desktopu, ale v mobilech to natřeli všem.

Ubuntu Desktop
Ubuntu Desktop

Ovšem, pár věcí mne pozitivně překvapilo hned na začátku. Pokud pominu to, že Windows se zuřivě bránily instalaci a žádný návod nepomáhal. A že Ubuntu se nainstalovat ochotně nechalo. A co pro mne tedy bylo příjemným překvapením?

Bleskurychlá instalace Ubuntu

Mac OS X v tomhle býval šampion. Stačilo jen začít instalaci a za dvacet minut bylo hotovo. Jeden restart, přihlásit se k síti a pak už jenom čekat, až se instalace sama dokončí. Kde jsou ovšem ty časy. Instalátor OS X si rád povídá. iCloud účet je prakticky povinný a většina služeb bez něj pořádně nejede. S Ubuntu je to tak nějak úplně jinak.

Je mi sympatická skromnost Linuxu, kdy nečeká, že bude na počítači sám. Nedělá ramena a nabízí různé možnosti, jak bude sdílet počítač s Windows. Stačí si jenom vybrat. A grub to zvládne přesně podle zadání. Ale to není jediná přednost instalace Ubuntu.

Je neuvěřitelně rychlá. Stačí vybrat, jak nainstalovat. Vybrat si, zda se mají aktualizace stáhnout okamžitě. Vybrat si jazyk a klávesnici. A vytvořit uživatele. To je celé. Po restartu už vše funguje tak, jak má. Nenásleduje další fáze konfigurací služeb, aby váš zážitek byl co nejlepší.

Není to žádný deal-breaker, ale je to vlastnost, která mě vrátila ke kořenům. Počítač je můj a já si mám vybrat, jaké služby a programy chci. Nechci mít tuny předinstalovaného balastu, o kterém ani nevím, k čemu slouží. A Ubuntu mi tu svobodu výběru zase vrátilo (což neznamená, že někdy mám k volbě více možností).

Beats Wireless Solo fungují skvěle

Před drahnou dobou jsem si pořídil bezdrátová sluchátka. Doma je totiž na pozadí neustále nějaký hluk. Používal jsem je s iPhonem, s iMacem a nakonec jsem je nejvíc používal ve spojení s Apple TV. Jsou naprosto super a mám rád ten zvuk se zvýrazněnými basy.

Ve Windows mne ovšem sluchátka zlobila. Spárovat se s počítačem dala, ale při hraní neustále vypadával zvuk. Neměl jsem to Windows za zlé, myslel jsem si, že to bude nějaký problém s bluetooth. A tak jsem si navyknul Spotify pouštět na mobilu, protože z počítače to nestálo do sluchátek za nic.

Intuitivně jsem očekával, že Ubuntu se nebude ke sluchátkám mít vůbec. A jaké bylo překvapení, když se spárovaly okamžitě, bez jediného problému. A Spotify začalo krásně a čistě hrát do sluchátek. Takže za ty problémy asi počítač nemohl. Jsou to Windows, co dělají problémy.

5k Displej a Paper téma

Mám 5k displej od Dellu a už jsem zvyklý na to, že ve Windows se u každé nové aplikace může objevit překvapení, že není nijak připravena na škálování. Všechno je pak tak krásně mrňavé, že se to nedá ani přečíst. A na ikonu se nedá kliknout, pokud nechci cestou trefit ještě tři další okolo. A je to jako se stíracím losem. Zjistíte to, až když setřete všechna hrací políčka.

Ubuntu to zvládá tak nějak lépe. Prakticky všechny aplikace se automaticky škálují a písmo se příjemně čte. A to není všechno. Unity i GTK se dají změnit zvolením jiného téma. A musím říct, že Paper téma je opravdu moc hezké.

Jak jsem přešel z Maca na Windows.

Často plavu proti proudu. Dnes se většinou přechází přesně obráceně – z Windows na Maca. Já jsem si vybral opačnou cestu, protože … Začalo to tím, že mě zklamaly Apple Watch. Čekal jsem od nich trochu víc. Moc se u mne na ruce neohřály. Chyběl jim onen WOW efekt, abych to vydržel. Navíc, už mne trochu nudil iPhone. Jasně, pořád je to asi nejlepší telefon, ale už dobré tři roky přešlapuje na místě. Jasně, nevybuchuje, ale taky už to není přístroj, na který konkurence nemá. Nejvíc mne ovšem štvalo, jak Apple kašle na lidi, co jeho počítače používají na práci. Jen jsem netušil, že přechod z Maca na Windows nebude tak hladký.

Když chceš dnes retina display, tak si musíš koupit jedině iMac. Standardní monitor to nedává a na nový model se čeká dobře dva roky. Když chceš trochu extra výkon, musíš si koupit jedině MacPro. Naposledy upravený v roce 2013. Za neuvěřitelné peníze a vytvarovaný tak, že do něj nic nepřidáš. Kouká se na to hezky, do momentu, kdy dojde na upgrade. Ne vše se prodává s Thunderbolt konektorem. A seznam by mohl pokračovat donekonečna. Já jsem ovšem retinu chtěl, protože už nevidím nejlépe. A na jemném displeji se mi čte prostě lépe.

Navíc, OS X je,  a dlouho ještě určitě bude, perfektní systém. Jenže, kdy naposledy přišla nějaká funkce, u které bych si řekl, jak jen jsem mohl bez toho žít. Notifikace jsou super, ale kdy jste použili onen sidebar, kterého se Windows zbavily společně s Vistou? Nějak se mi nezdá směr, kdy iOS a OS X začínají vypadat stejně. Já rád tvořím, nechci jenom matlat prstem.

Měl jsem svůj Mac moc rád, ale když přišel konec Aperture a nastoupily Photos, tak jsem si řekl, že dost už. A když se vyřešila záhada, že jsem nemohl najít soubory, které jsem si nahrál na iCloud, tak bylo vymalováno. Mimochodem, svou adresu @mac.com si samozřejmě nechám, to je dnes už rarita a nově se už získat nedá.

Nechal jsem si sestavit počítač (a jak se obchoduje a řeší trable s CZC.cz a Dellem, o tom napíšu někdy příště) a pochopil jsem, proč si tolik lidí vybere Mac, když uvažují o novém počítači. Apple nabízí jedno řešení ve třech variantách, ve světě Windows vládne chaos. Kdo chce dobře vybrat, musí hodně hledat a propojovat. Dala by se o tom napsat vcelku úspěšná diplomová práce. Hlavní je ovšem nenechat se odradit. Výsledek snažení totiž stojí za to.

Mac člověka naučí jednu dobrou věc – že za software se platí. Her je tam poskrovnu a většina aplikací v App Store stojí pár korun a dělají obvykle dobře to, k čemu jsou určené. A vypadají na pohled hezky a stejně. Nějak jsem intuitivně čekal, že na Windows mne potká úplně stejný svět.

Rozhodně nepotkal. Hned jsem poznal, co znamená ona schizofrenie Windows 10. Doteď nerozumím tomu, proč něco se dělá v novém rozhraní a něco ve starém. Asi v Redmondu mají pocit, že by měli připomínat slavné spojení MS DOSu a Windows 3.1. Jenže, najít, kde se věci nastavují, to si žádá pevné nervy. Donutit počítač, aby dobře hrál, to mi trvalo pár dní, než jsem věcem přišel na kloub.

Windows Store je zatím spíše parodie na obchod. Moc užitečných aplikací jsem tam zatím nenašel. Obecně jsem zjistil, že jsem ztratil schopnost hledat dobré aplikace. Na Applu to šlo samo, na Windows se musí hodně zkoušet, co sedne do ruky a oka. Třebas najít dobrou RSS čtečku, to mi trvalo skorem měsíc.

Doteď jsem třebas nepřišel na to, jak donutit RSS čtečku, aby se neukončila, když ji chci jenom zavřít, aby mi nepřekážela. Jasně, můžu ji minimalizovat, ale obvykle na to zapomenu a ona se prostě vypne.

Ovšem, na optimistickou notu. Výsledek stojí za to. Mám rychlý počítač, který jsem si skoro postavil sám, mám výborný displej a celé je to tiché. A je to moje dílo. Už bych se na Mac nevrátil. A postupně si nacházím aplikace, které se mi hodí a líbí.