Pomodoro aplikace v Ubuntu

Moderní technologie nás připravily o schopnost soustředit se na jednu věc, multitasking je běžný způsob našeho fungování. Problém je jenom s tím, že se nám nedaří nic dokončit a dotáhnout do úspěšného konce, protože neustále těkáme a děláme mnoho věcí najednou. A jak se říká, mnoho zajíců vlkova smrt. Pomodoro technika je o tom, že si musíme vyčlenit jasně dané úseky a ty věnovat jenom jedné věci. A nenechat se rušit tím, že na Facebooku je nový post, Twitter píše o nové katastrofě a telefon vyzvání. Prostě věnujeme svůj čas tomu, co považujeme za důležité. Alespoň 25 minut. O tom je Pomodoro technika.

Její krása je v tom, že je jednoduchá a nevyžaduje žádnou super složitou metodologii. Na složitých návycích totiž skončí většina Get Things Done technik, protože lidi nejsou ochotni ustoupit natolik, aby jim ony návyky přešly plně do krve. Pomodoro chce jedinou věc, rozdělit si úkol na úseky po 25 minutách. A pak dodržet to, že se 25 minut věnujeme jenom našemu úkolu. A pak si odpočineme a jedeme znova.

Zkuste si to někdy v práci. Za tři Pomodoro úseky možná dokončíte víc věcí, než za celý pracovní den, kdy se díváme do emailu, zvedáme telefony a konverzujeme s kolegy. Stačí to jenom jednou zkusit a výsledky stojí za to, abychom si vypěstovali jednoduchý návyk rozdělování pracovního dne.

Když jsem přešel na Ubuntu, hledal jsem nejlepší pomodoro aplikaci pro Linux. A objevil jsem, že klasická nemoc Linuxu je tu stále s námi. Aplikací jsou hromady, ale každá má svá omezení.

Pomodoro technika v Ubuntu
Pomodoro technika v Ubuntu

Chtěl jsem, abych ji mohl lehce provozovat pod Ubuntu a Unity. Nechtěl jsem, abych musel instalovat další desktop a složitě řešit, že něco funguje tam a něco nefunguje tady. Nechtěl jsem kvůli relativně jednoduchým stopkám číst stovky threadů v AskUbuntu, jak věci rozchodit.

Hlavní kandidát na vítězství byl GnomePomodoro. Vypadalo to hodně slibně. Dokonce se to mělo samo instalovat do Ubuntu. Jenže, prostě to nefungovalo. Chtělo to Gnome desktop, který mi ovšem pořádně nefunguje, protože je tu ona zapeklitá chyba grafických karet Nvidia, které si moc nerozumí s Gnome desktopem.

Věnoval jsem tomu hodně pokusů a času, ale ony krásné stopky se neobjevily po mnoha snahách. Vzdal jsem to a řekl si, že tudy cesta vpřed nepovede.

Zkoušel jsem několik dalších aplikací. Některé se dokonce objevily i ve stavovém řádku, ale měly své mouchy. Nejhorší bylo, že si nepamatovaly, kde jsem skončil. Začínaly neustále měřením prvního úseku. Nedávaly nijak vědět o tom, že daný úsek už skončil.

Už jsem to chtěl vzdát, ale pak se objevil nečekaný vítěz. Sice to není nativní aplikace, ale potřebuje Chrome nebo Chromium. Je to Pomodo’more. Je to jednoduché řešení, kdy je vidět jenom čas, který zbývá a aplikace sama měří, ve kterém úseku se právě nacházíme. Podle toho i stanovuje, jak dlouhá bude přestávka.

Není to nijak sofistikované řešení, ale mně úplně stačí. Nejsem žádný profesionál, který si potřebuje měřit čas, který strávil prací pro klienty. Pracuju jenom sám pro sebe a pro radost, nepotřebuju mít zatím žádnou detailní statistiku.

Jediné, co bych všem s radostí doporučil, je, aby Pomodoro techniku zkusili, protože se to vyplatí. A je to radost vidět, že se podařilo dokončit nějaký úkol.

Nemůžeš se soustředit? Zkus Pomodoro techniku.

Dnešek nepřeje soustředění. To pravé umění se najde obvykle jenom ve filmech z Tibetu a tam ho ovládají jenom mniši. My ostatní se za něčím neustále honíme a snažíme se chytnout každý termín. Máme dokonce nový termín „fear of missing out“. Prostě strach, že něco nestihnete, že nějakou akci prošvihnete. Vždyt na Facebooku žijí všichni tak skvělé životy, oproti tomu vašemu nudnému. A my se musíme snažit toho tolik stihnout. Těkáme, začínáme víc projektů, než dokážeme smysluplně dokončit. Nezastavíme se. Neumíme už dotáhnout jednu věc až do konce. O tom to ovšem dnes není. Je to o umění soustředit se na jednu věc, o kterou jsme přišli. A Pomodoro technice, která může pomoci získat zpět umění soustředit se na to podstatné pro nás.

Moderní technika našemu soustředění nepřeje. Soustředit se u počítače je složité, když je připojený k Internetu a tam se nabízí tolik možností, jak si odskočit od důležité práce k lehké zábavě. Jenom jeden článek, jenom jeden status. Ani mobilní telefon není přítel. Nečeká, až někdo zavolá, ale notifikace vyskakují prakticky neustále. Ono se toho na tom Twitteru děje tolik najednou. Co kdyby nám utekl nějaký super vtip, že?

Chybí nám sebekázeň, protože ztrácíme pojem o čase, který ztratíme tím, že se necháme vyrušit. A upřímně, obvykle to není naše okolí, které nás ruší. Často jsme to my sami, kdo si dovolí onen luxus nechat se vytrhnout ze svého tichého soustředění.

Proč se nesoustředíme na jednu věc?

Na Ars Technica vyšel už před drahnou dobou článek o tom, jak lidé stále používají starý Mac OS 9, protože jim dává onen pocit, že se mohou soustředit na to, co chtějí dělat. A celé je to o tom, že stále používá onen kooperativní multitasking, kdy se aplikace rozhoduje, zda povolí i ostatním aplikacím, aby se dostaly do popředí.

Kdo si pamatuje MS DOS, ten ví, o čem mluvím. Ona černá obrazovka s kurzorem ve WordPerfectu dávala jasně najevo, že něco dalšího se bude dělat, až se dopíše dokument. Přepnout bezbolestně do jiné aplikace nešlo. V systému byl jasně zakódovaný přístup, že jedna aplikace se rovná jeden úkol a všechny se řeší postupně.

Tehdy jsme se jasně soustředili na jednu věc a když jsme ji dokončili, tak jsme se pustili do další. Svět byl obecně pomalejší a ostatní předpokládali, že se jim nepodaří vás lehce zastihnout. I domluvit si rande, to bylo napevno, protože pak už to nešlo zrušit. Dnes je to otázka jedné zprávy, že sorry, nestíhám.

Za ta léta multitaskingu jsme si vypracovali slušnou poruchu soustředění. Úkoly přichází z mnoha stran najednou a je těžké se rozhodnout, jakým prioritám se budeme věnovat. A ještě se necháme rušit sami sebou.

Pomodoro technika jako odpověď

Nejlepší je upozornit na to nejdůležitější hned na začátku. Pomodoro technika nám nepomůže si srovnat priority v životě a v práci. Předpokládá, že víme, co je pro nás důležité, naléhavé a co máme prostě rádi. A že si dokážeme vyhradit čas na to, abychom se našim prioritám věnovali.

Od toho jsou tu různé techniky Get Things Done, které pro pár lidí fungují výborně, naprostá většina je po nějaké době opustí, protože správa celého systému se pro ně stane až příliš velkou zátěží. Navíc, obvykle sami moc dobře víme, co je důležité. Jen se nám do toho třebas moc nechce. Mně se například v práci hodně ulevilo, když jsem si nastavil, že emaily, kde jsem jenom v kopii, jsou světle šedé, takže je skoro nevidím. A prostě je vůbec nečtu, protože pokud je něco důležité, tak to dostanu přímo. A nebo ještě lépe, dotyčný mi zavolá.

Pomodoro technika je v principu velmi jednoduchá:

  1. Každému úkolu se vyhradí prvních 25 minut;
  2. Následuje 5 minutová přestávka;
  3. Dalších 25 minut;
  4. Po třech opakováních následuje delší přestávka;
  5. A tak stále dokola.

Jasně, existují i pokročilejší pravidla, ale pro začátek to úplně stačí. A v čem je to kouzlo? Je v tom, že se musíme plně ponořit do našeho úkolu a těch 25 minut mu opravdu věnovat. Vypadá to jako docela málo, ale za tuhle dobu stačí člověk obvykle vyřídit například většinu emailů, co mu dorazila.

A pak se odmění tím, že se 5 minut věnuje tomu, co ho baví (o něco málo víc třebas tady). Protáhne se, uvaří si kafe, prohodí pár slov s kolegy, zavolá si do banky, udělá pár kroků. Mobil a zábava patří do oněch krátkých přestávek. Při práci opravdu ruší.

Výhoda pomodoro techniky je v její jednoduchosti. Není se třeba učit žádná složitá pravidla a měnit si systém zaznamenávání úkolů. Obvykle si stačí první ranní úsek vyhradit k naplánování zbytku dne. A počítat s tím, že s přibývajícím časem se musí prodlužovat přestávky, nikdo totiž nevydrží pracovat jako robot bez následků.

Pár rad k Pomodoro technice

Chytrý mobilní telefon je zlo. Minimálně v okamžiku, kdy se snažíme pracovat. Ono je to tedy dost neslušné, i když jsme s kamarády na večeři. Mobilní telefon má své místo v tašce nebo ve stolu, když chceme něco opravdu dokončit. Je to totiž věc, která nás jenom ruší, místo aby nám pomáhala. Pokud tedy nejsme youtuber, pro kterého je to pomůcka, jak si vydělat peníze. Zkus někdy telefon nevytahovat z tašky. Svět se nezhroutí a ty toho uděláš mnohem víc. A nezvednout telefon, to není neslušné. Vždy se dá zavolat zpět, až se vám to hodí. Nemusíme telefonovat, když se to hodí ostatním. Nenechte si rušit své pomodoro okamžiky.

Tím, jak je celá metoda jednoduchá, tak existuje mnoho aplikací i online řešení, které pomodoro podporují. Vyber si tu, která ti vyhovuje nejvíc. Každý máme trochu jiný vkus a čekáme něco jiného. Jsou základní řešení, které jenom počítají čas, až po aplikace, které přiřazují jednotlivé úseky k různým projektům a klientům. A dobrá rada, nepřekombinuj, abys ses nestal otrokem.

I když vypadá pomodoro technika lákavě a jednoduše, musíš dodržet jedno pravidlo. Nepřepal začátek. Nejsme na světě, abychom se hned zničili. Stačí, když se budeš metodě věnovat pomalu a konzistentně. Nakonec ti sama přejde do krve a budeš si automaticky řadit úkoly tak, abys dosáhl toho, o co ti jde.