Pár drobných hezkých překvapení v Ubuntu

Odjakživa jsem považoval Linux za operační systém pro počítačové šílence. Díval jsem se na něj skrz prsty, jako na něco šíleného, co mají na hraní lidi, kteří nemají nic seriózního na práci. Mít to na serveru? Ok. Mít to doma jako počítač pro byznys? Neexistuje. Linux pro mne byl taková ta příšernost, kde vám nadšenci tvrdí, že nejlepší nástroj na psaní obchodních nabídek je editor vim. A to je už velký ústupek, protože správný program na psaní obchodních dopisů je přece čisté vi. Ovšem, nastal čas, abych si malinko poopravil svůj náhled na systém, který nám docela určitě přinesli nadšení šílenci.

Musím ovšem ocenit, že pro komunitu odvedli neuvěřitelný kus práce. Obvykle za to ani nic nechtěli. A mají za sebou i neuvěřitelnou řádku úspěchů. Kdo jiný by mohl říct, že se mu podařilo položit Microsoft na lopatky. Kdo jiný by donutil Microsoft přiznat, že mají rádi (dokonce použili slovo láska) Linux. Obecně, nevedou na desktopu, ale v mobilech to natřeli všem.

Ubuntu Desktop
Ubuntu Desktop

Ovšem, pár věcí mne pozitivně překvapilo hned na začátku. Pokud pominu to, že Windows se zuřivě bránily instalaci a žádný návod nepomáhal. A že Ubuntu se nainstalovat ochotně nechalo. A co pro mne tedy bylo příjemným překvapením?

Bleskurychlá instalace Ubuntu

Mac OS X v tomhle býval šampion. Stačilo jen začít instalaci a za dvacet minut bylo hotovo. Jeden restart, přihlásit se k síti a pak už jenom čekat, až se instalace sama dokončí. Kde jsou ovšem ty časy. Instalátor OS X si rád povídá. iCloud účet je prakticky povinný a většina služeb bez něj pořádně nejede. S Ubuntu je to tak nějak úplně jinak.

Je mi sympatická skromnost Linuxu, kdy nečeká, že bude na počítači sám. Nedělá ramena a nabízí různé možnosti, jak bude sdílet počítač s Windows. Stačí si jenom vybrat. A grub to zvládne přesně podle zadání. Ale to není jediná přednost instalace Ubuntu.

Je neuvěřitelně rychlá. Stačí vybrat, jak nainstalovat. Vybrat si, zda se mají aktualizace stáhnout okamžitě. Vybrat si jazyk a klávesnici. A vytvořit uživatele. To je celé. Po restartu už vše funguje tak, jak má. Nenásleduje další fáze konfigurací služeb, aby váš zážitek byl co nejlepší.

Není to žádný deal-breaker, ale je to vlastnost, která mě vrátila ke kořenům. Počítač je můj a já si mám vybrat, jaké služby a programy chci. Nechci mít tuny předinstalovaného balastu, o kterém ani nevím, k čemu slouží. A Ubuntu mi tu svobodu výběru zase vrátilo (což neznamená, že někdy mám k volbě více možností).

Beats Wireless Solo fungují skvěle

Před drahnou dobou jsem si pořídil bezdrátová sluchátka. Doma je totiž na pozadí neustále nějaký hluk. Používal jsem je s iPhonem, s iMacem a nakonec jsem je nejvíc používal ve spojení s Apple TV. Jsou naprosto super a mám rád ten zvuk se zvýrazněnými basy.

Ve Windows mne ovšem sluchátka zlobila. Spárovat se s počítačem dala, ale při hraní neustále vypadával zvuk. Neměl jsem to Windows za zlé, myslel jsem si, že to bude nějaký problém s bluetooth. A tak jsem si navyknul Spotify pouštět na mobilu, protože z počítače to nestálo do sluchátek za nic.

Intuitivně jsem očekával, že Ubuntu se nebude ke sluchátkám mít vůbec. A jaké bylo překvapení, když se spárovaly okamžitě, bez jediného problému. A Spotify začalo krásně a čistě hrát do sluchátek. Takže za ty problémy asi počítač nemohl. Jsou to Windows, co dělají problémy.

5k Displej a Paper téma

Mám 5k displej od Dellu a už jsem zvyklý na to, že ve Windows se u každé nové aplikace může objevit překvapení, že není nijak připravena na škálování. Všechno je pak tak krásně mrňavé, že se to nedá ani přečíst. A na ikonu se nedá kliknout, pokud nechci cestou trefit ještě tři další okolo. A je to jako se stíracím losem. Zjistíte to, až když setřete všechna hrací políčka.

Ubuntu to zvládá tak nějak lépe. Prakticky všechny aplikace se automaticky škálují a písmo se příjemně čte. A to není všechno. Unity i GTK se dají změnit zvolením jiného téma. A musím říct, že Paper téma je opravdu moc hezké.