Jak zabít výborný nápad.

Mít báječný nápad, to nestačí, aby člověk prorazil. Musí ho ještě realizovat. A v tom je právě ona potíž, že mnohdy úspěšně zabijeme výbornou myšlenku. Někdy vědomě, ale často jenom proto, že nezvládneme tu výkonnou část celé implementace. Vesměs si za to můžeme sami, že výborný nápad nedostane šanci se úspěšně prosadit. A že ho k úspěchu musí dotáhnout někdo jiný.

Nejčastěji se nám stane, že se nedostaneme z fáze snění. Je pro nás moc příjemné jen si představovat, jak ostatní obdivují, co nás napadlo, co se nám povedlo. Nechce se nám ven ulity vlastní fantazie. Je příjemnější si představovat, jaký je to úspěch. Představa reálné práce nám už tolik příjemná není. Snění, to je velký zdroj inspirace. Na druhou stranu, je to i největší zabiják výborných nápadů.

Často si jenom dost nevěříme. Nemáme pocit, že jsme dost dobří na to, abychom se prosadili. A přitom, kdo jiný by měl náš vyborný nápad prosadit, když my sami sobě nevěříme, že to dokážeme. Musíme se naučit si stát za svým názorem a prodat ho ostatním, pokud potřebujeme jejich pomoc. Musíme si najít cestu z naší ulity vlastní fantazie. Ovšem, musíme to udělat ve správný čas.

Naopak, často zabijeme dobrou myšlenku tím, že se okamžitě pustíme do realizace bez nějakého plánu. Jestli je snění nebezpečné, tohle je smrtelné. Nikdo totiž nemá s výborným nápadem i současné plán implementace. Nemá jasno detailech. A už vůbec není jasné, kde by měly práce začít. Jak se říká, Řím se nepostavil za den. A s výborným nápadem je to stejné, potřebuje svůj čas. Potřebuje svůj plán.

Svěřit se rychle s nápadem ostatním ho také může úspěšně zabít. Nemáme ještě promyšlené všechny detaily, ale ostatní se obvykle neptají na ten báječný koncept. Oni hledají toho ďábla, který se skrývá v detailu. A nesnaží se ho najít a vyhnat, často z něj nechají vyrůst sedmihlavou saň. Obvykle se vyplatí investovat dostatek času do hledání správné podpůrné skupiny. Budovat si podporu pro výborný nápad postupně, abychom měli dostatek sil na prorážení stěn neporozumění a odporu.

Další zabiják je nejasný plán. Kolik výborných myšlenek a skvělých projektů zabily nejasné hranice a nevyjasněný cíl. Vize a myšlenka jsou skvělé, nicméně při implementaci se musí postupovat podle detailů. A pokud nemáme jasný plán, budeme se neustále vracet na samý začátek a předělávat zadání. Při první předělávce to všichni přežijí, při páté už nebude výborné myšlence věřit nikdo.

Implementace skvělého nápadu je o kompromisech. A kompromis je o umění vyjednávání a rozhodnutí. Nikdy nebudeme mít dostatek peněz, času a zdrojů k tomu, aby naše myšlenka byla naprosto perfektní. To měl jenom Bůh, když tvořil svět. Ten měl dokonce ještě rezervu jednoho dne, který mohl věnovat odpočinku a lenošení. My takový komfort obvykle bohužel nemáme.

Musíme se umět rozhodnout, abychom postoupili v implementaci do další fáze. A musíme se spokojit s nějakým kompromisem. Nemůžeme chtít dokonalost, protože na tu nemáme dostatečné zdroje. A hodně výborných nápadů skončilo na naší neschopnosti se rozhodnout.

Strach obecně je velký zabiják skvělých ideí. Bojíme se, že co přijde skvělé nám, to se nebude líbit ostatním. Bojíme se, že zažijeme neúspěch, že zažijeme posměch celého okolí. Ovšem, kdo se nebojí, ten nesmí do lesa, že? Musíme se naučit riskovat a stát si za svým nápadem.

A nakonec, velkým nebezpečím je i to, že na svůj nápad prostě zapomeneme. A to je taky jasný zabiják výborných nápadů.

A proč je to celé v sekci „Jak mít úspěšný blog“? Ono je to totiž s nápadem stejné jako s úspěšným blogem. Celé to stojí na ústřední myšlence a musíme za ní jít.

Jak se inspirovat pro další článek?

Psaní blogu je o nápadech, dobrém téma, trpělivosti a pravidelné inspiraci odjinud. I tak se stane, že najednou chybí chuť ťukat do klávesnice a člověk jenom kouká na prázdnou stránku. A prostě neví, jak dál. Z času na čas je to normální, ale třeba s tím bojovat. Jinak nám hrozí, že se časem přestanou na blogu objevovat nové články (neboť každý další bude víc a víc bolet). Musíme si vymyslet vlastní systém, jak si skladovat nápady, metafory a analýzy na horší časy. A jak se nechat inspirovat od ostatních. A hlavně, jak nezapomínat.

Tvůrčí krize je nedílnou součástí tvůrčího procesu a nelze ji jen tak vymazat. Každého někdy potká blok, dokonce i takovou mzdovou účetní, která svou práci dělá třicet let. Zablokujeme se a nevíme, jak dál. Není to čas na paniku, je to moment, kdy se musíme vrátit zpátky ke svým poznámkám. I ten nejlepší mozek potřebuje z času na čas nakopnout, a proto musíme mít dobře uložené nápady na horší časy.

Málokdo je tak dobrej, aby měl každý den naprosto úžasný a bezvadný nápad. Většina z nás má většinou nápad, když se to hodí nejméně, a proto je potřeba si vyvinout systém, jak si nápad zapsat. A také systém, jak se k tomu nápadu po nějaké době vrátíme. Budeme schopni ho detailně rozpracovat a propojit s ostatními články na blogu.

Obvykle si neuvědomujeme, že psaní blogu je srovnatelné s psaním románu. Stačí se ohlédnout zpátky a udělat si malou statistiku o tom, jak dlouhé jsou příspěvky, které publikujeme. Mnohdy jsou články delší než 2 000 slov, což je už rozsah celkem rozsáhlé povídky. A za nějaké delší období je to naprosto srovnatelné s délkou knihy. A při psaní knih je tvůrčí krize běžná. Tak proč by nás to nemělo potkat při psaní blogu. Zejména, pokud jsme si sami stanovili cíl a dali jsme si osobní závazek. Ten totiž dokáže v některých momentech pořádně tížit.

Kdo miluje pořádek, ten má při psaní blogu velkou výhodu. Umí si uspořádat myšlenky a umí se už ke svým nápadům vracet. Každý nápad je totiž lepší, když se nechá dozrát, stejně jako maso je lepší, když se nechá pár dní viset. A každý autor si musí najít svůj systém, jak dobrý nápad neztratit. Nejen v překladu. A taky si umí nápad zaznamenat, když ho najednou přepadne. První obecná rada je, že dobrý článek se většinou narodí u uklizeného pracovního stolu. Ukliď si a utři prach. Fakt to pomáhá. I když to asi nezvládnete stejně jako tady.

Kdo nečte, má to hodně těžký

Nejlepší je některé věci si říct naplacato. Bez čtení to nepůjde. Je tu základní pravidlo, které nejde obelstít. Ten, kdo dobře píše, ten i hodně čte. Nemusí to být nutně jenom knihy, ale věnuje podstatnou část volného času tomu, aby četl, o čem píšou ostatní.

Nejenom, že tím získá inspiraci. Vytříbí si i styl, rozšíří si svou slovní zásobu. Co si budeme nalhávat, dnešní SMS komunikace nemá právě pozitivní vliv na bohatost našeho slovníku. Jak se svět kolem nás zrychluje, tak se naše komunikace zjednodušuje. Přitom dobrý blog je o tom, že se na něm občas objeví nečekaná slova, která opět vyprovokují naši zvědavost.

Blogování je inspirativní samo o sobě, protože v sobě opět objevíme onu kreativní personu, kterou jsme pohřbili někde hluboko uvnitř sebe. A blogováním je pomáháme vykopat a dostat zpátky na povrch zemský. Proto je pro tolik lidí blogování tak uvolňující. A proto si tolik lidí i dnes vede deník.

První krok k inspiraci pro další článek je tedy o tom, že se musíme vrátit ke čtení. A taky, že si my sami musíme postavit náš inspirativní prostor.

Čti, o čem píšou ostatní, hlavně v tvém niché

Feedly je první velký zdroj inspirace. Je to vlastně klasická RSS čtečka. RSS už prý mělo být dávno mrtvé, ale pro autora blogu je to nejlepší zdroj inspirace. Navíc, je to i spořič času, protože nemusíte procházet desítky webů, abyste zjistili, co publikovali nového. Vše je na jednom místě.

U RSS má výhodu ten, kdo je organizovaný. Každý zajímavý blog se v ní musí objevit a je třeba ho i správně zařadit. To znamená, že je fajn si vyčlenit čas na přidávání nových zajímavých zdrojů. A ty které se neosvědčily, by měly okamžitě Feedly zase opustit. V okamžiku tvůrčí krize pak není třeba hledat mezi desítkami blogů, ale stačí se podívat do skupiny, která se věnuje danému téma.

Kdo si umí svou Feedly dobře uspořádat, ten získá i rychle články, na které chce odkázat. A jak známo, to má Google rád, když nejsou příspěvky osamocené. Má rád, když staví sítě. Navíc, všichni máme rádi články, které rozvádějí myšlenky těch ostatních.

Inspirace se mnohdy skrývá v odkazech. Nezbývá, než na odkazované články klikat a číst. A číst. Mnohdy objevíme další svět, o kterém jsme vůbec neměli tušení. A to je často nekonečný zdroj inspirace. Další rada tedy zní, že se nesmíme bát odkazů. Na mnohé musíme klikat s radostí, abychom se dozvěděli více.

Pocket je další dobrý zdroj inspirace (a výborně se hodí na ukládání odkazů z předhozího odstavce). Na rozdíl od Feedly není o tom, že sledujete programově nějaké weby. Je k tomu, abychom se mohli vrátit k jednotlivým článkům, které se nám líbí. Proč si jednoduše při cestě v autobuse něco neuložit na později.

Nejlepší je vyhradit si jeden den v týdnu, kdy si prostě přečtete, co se objevilo za minulý týden zajímavého a zapíšete si témata a nápady, které by se mohly objevit v novém článku. Nemusí to být propracované, stačí to mít poznamenané. A vrátit se k nápadu ve správný čas.

Sociální média

Sociální média jsou žrout času. Pokud se člověk nudí, dokáže na Instagramu brouzdat celé hodiny a dívat se na tu záplavu fotek o jídle, svalech, módě, cestování a západech Slunce. Neomrzí to. A občas se z toho může zjevit i okamžitá inspirace. Sociální média nejsou ovšem jenom Instagram a Facebook. A dokonce to není ani jenom Snapchat. Inspirace se obvykle nejlépe hledá na síti, která se dnes považuje za odepsanou. A top je Twitter. Ten totiž funguje nejlépe, je to totiž hlásná trouba, kam se vyvěšují informace o nových článcích a zajímavých faktech.

Twitter je taková otevřená hlásná trouba. V tom je jeho kouzlo i prokletí. Různé automatizované systémy dokázaly Twitter zahltit, ale stále platí, že dobře vybraná komunita, ve které jsou vlivní a uznávaní autoři, dokáže vygenerovat velké množství inspirativních myšlenek.

Kdo to myslí s psaním blogu vážně, musí mít dobře vyladěný Twitter účet. Nemusí mít tisíce sledujících, musí mít stovky těch, které sám sleduje. Od nich totiž mohou přijít provokativní myšlenky, ze kterých může vzniknout jeden z nejlepších příspěvků na blogu.

Někdo se inspiruje i na Instagramu. Hlavně pro holky s fashion blogy to bude ten nejlepší zdroj nových nápadů. Pro ty, kteří na blogu vaří, pro ty to bude také to pravé sociální médium. Jak se říká, někdy je jeden obrázek za tisíc slov. A v módě a ve vaření to platí stoprocentně.

Sociální média mají ovšem jeden zásadní problém. Mají jenom teď, nemají žádné pak. Inspirace přijít může, ale může být také špatný okamžik, kdy všichni jenom píšou o tom, kde byli na obědě a s kým se potkali. Nemají pamět a vyhledávání je občas přehlídka sebemrskačství.

Když ovšem chybí inspirace a psaní nemá právě šťávu, pak nic nemá na lelkování na sociálních médiích. Jen je třeba si zapisovat to zajímavé.

Lenoš nebo cvič. A nebo dělej něco jiného.

Říká se, že lenošení je k ničemu. Není to pravda. Mozek pracuje na plné obrátky i při lenošení. A občas se můžeme nudit tak moc, že se nám začnou už známé věci propojovat novými způsoby. I to je součást tvůrčí invence.

Občas je prostě dobře se zvednout od monitoru a jít dělat něco jiného. Nechat mozek dobře odpočinout a namáhat se jinak. Jít si zaběhat, projít se do parku a nebo jezdit na kole. Někdo jde nakupovat. Důležité je dělat něco jiného. Jen si je nutné s sebou vzít blok na nápady, protože nějaký určitě přijde. A my máme tendenci ho zapomenout.

Analyzuj svá data

Nejbolestivější zdroj inspirace. Podívat se do vlastních dat a podle nich se rozhodnout, jaký další článek by se líbil našim čtenářům. A přitom Google Search Console (bývalé Google Webmasters Tools) jsou takovým malým zlatým dolem.

Google nám zde napovídá, jak si naše stránky stojí v porovnání s konkurencí. Naznačuje, která klíčová slova jsou ta pravá, abychom rychle zvedli návštěvnost do výšin.

Z času na čas se vyplatí si stáhnout svá data a pustit se do práce s Excelem. I při tom člověk přijde na jiné myšlenky. A může objevit zlatý důl, který se vyplatí vytěžit.