Jak se soustředit na jednu věc

Moderní civilizace rozhodně ztratila jednu zásadní schopnost. Neumíme se dobře soustředit. Neumíme se jasně zacílit a říct si, že nepřestaneme, dokud tu věc nedokončíme. Máme tendenci neustále začínat nové a nové záležitosti bez toho, abychom nějak ukončili ty předchozí. Chodíme do práce, ale mnohdy máme pocit, že jsme v práci nic pořádně neudělali. Jen jsme odpověděli na desítky emailů. A přitom, soustředit se na jednu věc je tak snadné.

Žijeme v chaosu a necháváme se vláčet okolnostmi. Necháme si vnutit cíle od ostatních, místo, abychom se věnovali svému vlastnímu růstu a rozvoji. Ani Platón se nenarodil jako hotový filozof, potřeboval do velkého filozofa vyrůst. A určitě se tomu usilovně věnoval. Soustředil se na jednu podstatnou věc. A o té neustále přemýšlel a zdokonaloval se. Dnes by to měl Platón mnohem složitější, protože civilizace je až příliš rychlá a drobných pokušení sejít z cesty jsou za den desítky až stovky.

Umění soustředit se na jednu věc není složité metodologicky, žádá si ovšem řádnou porci vůle. Skončit s klouzáním po povrchu a zanořit se do hlubin problému, to je občas hodně bolestivá záležitost. Jaké jsou ovšem nejčastější rady, jak se soustředit se na jednu věc? Může pomoci pomodoro technika, ale jsou i další věci, které je třeba udělat (a sesbírat odvahu k tomu to udělat).

Zbav se zbytečného balastu a ukliď.

Nejčastější rada je, že nejlepší je vyhodit televizi, protože jenom láká k tomu, abychom se rozvalili, čuměli na blbosti. Není potřeba být hned tak radikální. Stačí se jenom naučit, že se na televizi nedívám, když tam není nic, co mi přinese něco nového.

Je potřeba si vypěstovat návyk, že normální je, když je televize vypnutá. Normální je, když se televize zapne v určený čas, kdy je pořad, který mne opravdu zajímá. A mám jasný limit, kolik času chci televizi věnovat. Nikdo se nedokáže pekelně soustředit dlouho, pauzy jsou potřeba.

Bohužel, často máme bednu jako kulisu. A ignorujeme to, že nám potom televize bere naše soustředění. Hlasy na pozadí nás neustále nutí poslouchat na půl plynu, jestli se tam neobjeví něco zajímavého. Bez televize půjdou věci líp.

Klasická rada je, že na pracovním stole má být uklizeno. Rušivý element může podřimovat v té vysoké hromadě papírů. A my si na něj můžeme vzpomenout v okamžiku, kdy se právě začínáme koncentrovat a myšlenky začínají správně proudit. Takže uklizeno, to je základ úspěchu.

Ukliď v počítači.

V dobách MS DOSu to bylo snadné. Buď jsem psal dokument, dělal tabulku a nebo hrál hru. Nikdy jsem nedělal všechny tři věci najednou. O notifikacích jsem si mohl nechat zdát. Pevná linka taky nepípala při každé sebemenší změně (většinou stejně nefungovala moc dobře). Ovšem, nerušilo to.

Multitasking v počítači je smrt pro soustředění, pokud se ho nenaučíme ovládat v náš prospěch. Staneme se jeho otroky a budeme jenom brouzdat po povrchu. Základ je, že bychom vždy měli pracovat jen s aplikací, ve které řešíme náš problém. Maximálně si k tomu otevřeme ještě jednu aplikaci, ze které čerpáme informace.

Ostatní aplikace jsou striktně vypnuté. Zrušíme všechny notifikace, abychom nebyli při práci rušení. Mobil vypneme a nebo ztlumíme. Ozveme se zpátky, až budeme hotoví a budeme mít čas na vyřizování telefonátů.

A pro Internet platí speciální pravidlo. Prohlížeč vypnout. A nebo používat pravidlo jediné záložky. Facebook je sice moc fajn, ale soustředění nepodporuje. Stejně tak sledování Youtube při práci nepomáhá. Pryč s tím, lepší je mít jednu záložku a soustředit se na to podstatné.

Připrav se, než začneš.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Mnohdy podceňujeme přípravu, když se na něco potřebujeme soustředit. Nakonec jenom neustále něco hledáme a vidíme, jak se nám náš cíl vzdaluje. Základ je, že nikdy nesmíme podcenit přípravu.

Musíme si shromáždit všechny věci, které budeme potřebovat ještě předtím, než se pustíme do díla. Pokud budeme potřebovat knihy, tak si je musíme srovnat na hromádku. Emaily je dobré shromáždit do jednoho adresáře, aby nás ostatní nerušily. Připravit si odkazy, ze kterých budeme čerpat.

Nesmíme se nechat odradit prvním drobným neúspěchem. Neměli bychom se nechat zastavit první chybějící informací. Určitě půjde doplnit později.

Odměňuj se za splnění etapy. Protáhni se.

Řím se nepostavil za den. Ani my nemůžeme čekat zázraky. Umění soustředit se na jednu věc budeme získávat postupně. A taky si nemůžeme myslet, že vydržíme v soustředěném stavu hodiny. To nedokáže bez tréninku skoro nikdo.

Musíme si dělat pravidelné přestávky. Zvednout se od stolu a jít se pořádně projít. Protáhnout se, zacvičit si. Jenom si musíme stanovit pevný režim, za jak dlouho se opět vrátíme k naší práci. Bez toho to nejde.

Snadný návod jak napsat skvělý nadpis a dramaticky zvýšit návštěvnost

Výborný nadpis funguje jako ta nejlepší reklama pro celý článek (knihu, příběh či prezentaci). Umí oslovit a navnadit široké publikum. U nadpisu se rozhoduje, zda budeme mít chuť číst dál a nebo odejdeme za něčím lepším. Ve výsledcích vyhledávání rozhodne o tom, na který odkaz se uráčíme kliknout, abychom zjistili více. V tom je tajemství úspěšných webových projektů. Dokáží přilákat žádanou pozornost. A věnují vysokou pozornost nadpisům, protože ty nakonec rozhodují o úspěchu či neúspěchu.

Každý skvělý příběh začíná nadpisem. Stejně jako kniha začíná svým názvem. Ten společně s obalem rozhodne o tom, zda na knihu sáhneme a začneme listovat. Šance, že se rozhodneme knihu koupit, dramaticky roste, když začínáme listovat obsahem. Zajímá nás. A celé to zařídil obal a nadpis.

Psaní úspěšných nadpisů je umění, ale je to i o rutině. Stačí si osvojit několik základních pravidel a můžeme dosáhnout toho, že naše nadpisy začnou fungovat. A návštěvnost webu se bude pomalu zvyšovat. Je to o dlouhodobém tréninku, praxi a sledování okolí. Vždy se najde někdo, komu se nějaký nadpis opravdu perfektně vyvedl. Pak to stojí za kopírování a opisování. Nechat se inspirovat, to nikdy neuškodí.

Psaní nadpisů je o kreativitě, bohaté slovní zásobě a umění zestručnit základní sdělení celé stránky. A to vše vměstnat do několika slov, která povzbudí chuť pokračovat ve čtení článku dál. Při jejich sestavování stačí následovat několik pravidel a máme návod, jak psát nadpisy, které fungují.

Základní pravidla úspěšných nadpisů

Rozhodně to není vyčerpávající návod, jak psát nadpisy, ale je to soubor jednoduchých pravidel, které vedou k tomu, aby reklamní úvod textu fungoval lépe. Existují sofistikované návody, kde se míchají různá slova ve správném poměru. Jenže, co funguje v angličtině, to naprosto selže v češtině.

A proto je rozumné se držet několika základních principů, které spolu pěkně lícují. Jen s chutí do toho a lepší nadpisy nám přinesou zasloužený úspěch.

Nadpis nesmí nikdy lhát

To je obecné pravidlo, neplatí jenom pro skvělé výsledky. Nikdy nesmíme čtenáři lhát a slibovat něco, čeho se nakonec v textu vůbec nedočká. Často podléháme nadsázce natolik, že úvodní text a samotný obsah spolu úplně neladí.

Tomu se musíme za každou cenu vyhnout. Musíme upravit nadpis nebo text, ale vždy musíme čtenáři dodat přesně to, co mu titulek slibuje. Jinak brzo skončíme jako ti nedůvěryhodní bez návštěvnosti.

Výborný nadpis se rodí dlouho

Vymyslet, napsat a několikrát přepsat chytlavý nadpis si žádá čas. Mnohdy autor píše stejně dlouho jeden nadpis jako celý článek. Většina začátečníků nevěnuje nadpisu dostatečnou pozornost, ale je to stejné, jako kdyby výrobce prášku vymyslel nový obal, nové složení a potom zapomněl na pořádnou reklamní kampaň. Napáchal by stejnou škodu.

Úspěšný autor si napíše pracovní verzi nadpisu, kterou následně neustále přepisuje, dokud není spokojený. Snaží se najít základní odpověď pro milého čtenáře a naznačit ji v nadpisu, aby ho nalákal k dalšímu čtení.

Při psaní často trávíme většinu času psaním samotného článku a tříděním myšlenek. Samotný nadpis bereme jako milou třešničku na dortu. Ve skutečnosti je to obráceně. Nadpis a první odstavec rozhodují o úspěchu. Zejména v době, kdy Google ukazuje nadpis a krátký výtažek ze stránky.

Dej ten správný slib

Jak se říká, slibem neurazíš. Na druhou stranu je to závazek a to lidem imponuje. Splněný slib totiž buduje pozitivní vztah. A to nejem mezi lidmi. Pokud nějaký web nebo článek splní svůj slib, tak roste jeho důvěryhodnost. Lidé pak mají přirozenou tendenci se vracet tam, kde jim bylo dobře. Tam, kde byli spokojení.

Slib tedy, že vyřešíš problém, na který hledají odpověď. Například, jak napsat výborný článek. A poskytni návod, jak kreativně stvořit takový článek, který přesně splní zadání.

A zase stačí mít na paměti, proč lidi surfují na Internetu. Chtějí vyřešit problém, chtějí se něco naučit, chtějí se dozvědět specifickou věc a nebo se jenom pobavit. Nadpis poté musí být jinak napsaný pro každou skupinu jinak.

Používej slova co, proč, jak a kdy

Často hledáme odpovědi na otázku tak, že ji prostě napíšeme do vyhledávače. A když vidíme, že ve výsledcích je něco, kde je napsáno proč a jak, tak máme téměř jistotu, že tam najdeme svou odpověď. Získáme důvěru, že tudy by to šlo.

Využívají toho i tištěná média, používají sílu slova proč, pokud chtějí prezentovat důvody nějakého rozhodnutí nebo jednání. Použijí slovo co, když chtějí popsat, jaké má rozhodnutí dopady a co všechno bude ovlivněno. Slovo jak použijí, když chtějí i poskytnout návod, jak se s novou situací vyrovnat.

I webový článek by se měl těchto zaběhnutých klišé držet. Ovšem, když se nehodí žádné z těchto slov, je dobré do nadpisu vložit něco z dalšího pravidla.

Dej tam nějaká čísla

Proč jsou tak často čísla v nadpisech? Ona ta čísla totiž fungují. Vyvolávají pocit, že v článku budou vyjmenované argumenty a fakta, která umožní vyřešit náš problém. Hodně se to zneužívá, ale zatím to nevede k tomu, že bychom viděli nějaký dramatický pokles v klikání na nadpisy s čísly.

Tohle není výmysl Internetu. S čísly fungují často i seriózní časopisy. Bulvár se v číslech přímo vyžívá. Naznačují totiž, že máme o tématu detailní znalosti a dokážeme je předložit. A nevyžadujeme nějaké složité přemýšlení.

Buď hravý s jazykem a bav

Humor funguje. Přídavná slova fungují taky skvěle. Bohužel má dnešní čeština problém s tím, že používáme hodně omezený výčet slov. A přídavných slov, která dodávají emoce, používáme málo a poskrovnu.

Čeština je hravý jazyk. Dokáže jedním slovem zcela změnit význam věty. A to se nebavíme o přízvuku. Pro jednu emoci máme obvykle mnoho různých přídavných jmen. Hrajme si jako o život. Některé emoce totiž fungují lépe.

Jak psát článek. Základní ingredience úspěchu.

Miluju filmové scény, kdy se hlavní hrdina posadí k počítači (většinou je to navíc počítač od Apple) a na jeden zátah napíše článek, který změní svět. Pokud to není tak super text, změní alespoň celé město a z neznámého hrdiny se stane celebrita. Jenže, zkuste si to sami, posaďte se před počítač a zkuste si vyprodukovat souvislý text, který dává smysl a nebudete se za něj stydět. Najednou to není tak snadné, jako první fáze snění, kdy prsty po klávesnici klouzají a odstavce se rodí pěkně jeden za druhým. Psaní obecně je kreativní proces, který má ovšem svůj řád, který se můžeme neustálým opakováním naučit. Jak tedy napsat první pořádný článek?

Hlavní podmínka (není to ještě ingredience) úspěchu je mít důvod, proč by takový text měl vůbec existovat. Nepíšeme totiž pro sebe, ale píšeme pro čtenáře. A ti mají nějaký důvod, proč na stránku přišli a neměli by být zklamaní, když celé dílo dočtou až ke konci. Měli by rozhodně najít to, co hledají. A naším cílem musí být poskytnout řešení na otázky, které laskavý čtenář má ve své hlavě.

Jak tedy napsat dobrý článek? Co je potřeba?

Nejdříve potřebujeme několik vstupních ingrediencí. První a povinná přísada je čas, bohužel toho se často právě dostává nejméně. Navíc, je potřeba, abychom měli nejenom čas, ale i klid. Nikdo nedokáže napsat výborný článek, pokud ho někdo neustále vyrušuje. Když už to jinak nejde, pomohou alespoň dobrá sluchátka. Takže první pravidlo je, že na psaní je třeba si vymezit dostatečný čas. Často se říká, že dobrý článek vznikne za 20 minut, ale to už je třeba mít základní nosnou myšlenku dávno na papíře.

Nosná myšlenka aneb téma článku je další podstatná ingredience. Není potřeba jen v případě, kdy budete psát svůj blogísek o tom, jaký byl další den ve škole a co dělal ten vysněný kluk ze 4. B. Jinak to bez té myšlenky v pozadí nepůjde.

Úspěšní autoři mají vždy systém, jak sbírat, zapisovat, třídit a nechat uzrát dobré nápady. Ta nejhorší věc je napsat článek bez přípravy. Každá myšlenka se musí nechat dozrát jako kyselé zelí. Také potřebuje svých šest týdnů, než je opravdu dobré. Proč by to mělo být s tématem článku jiné, že?

Každému funguje jiný systém evidence nápadů. Někdo používá klasický diář, do kterého si zapisuje každý nápad, co jde kolem. Někdo používá mobil a gmail. Většina ovšem používá Evernote nebo OneNote. Obě řešení jsou srovnatelná a poslouží dobře. Hlavně, poradí si s termíny, obrázky i zvukem. A to přece jenom notes nezvládá, pokud k němu není ještě lepidlo a nůžky.

A tím se dostáváme k předposlední důležité položce při psaní článků. Tou je vypěstovaný návyk. Musíme si vybudovat rutinu pravidelného návratu k nápadům a jejich propojování, rozpracovávání, mazání a v neposlední řadě i psaní.

Od samotného nápadu k psaní článku vede dlouhá a složitá cesta, pokud má článek přinášet obohacení, nový pohled na problém a nebo vyřešit problém, který čtenáře trápí. Musíme se naučit se k našim nápadům vracet a rozpracovávat je. Vědecky se tomu říká rešerše a nenavidí to každý student pořádné vysoké školy.

Každá seminární práce musí obsahovat seznam literatury, která sloužila jako podklad při psaní a formulování myšlenek. To znamená, že si autor našel argumenty pro i proti a dokázal se proti nim nějakým způsobem vymezit. Na Internetu tuhle roli plní odkazy. A jak vidíte, i já jsem se dnes na pořádnou rešerši vykašlal. A je to velká chyba.

Poslední přísada, která pomůže při psaní výborného článku, je dodržený proces psaní článku. O tom ovšem napíšu více v dalším postu.

Jak mám tedy rychle napsat článek?

Občas se stane, že nežijeme v ideálním světě a musíme odevzdat článek mnohem dříve, než bychom ho rádi dokončili my sami. Ostatně, žijeme mezi neustálými termíny a ty jenom honíme. Pak si musíme poradit jinak a udělat věci extrémně zrychleným procesem.

Nemůžeme nechat téma článku několik týdnu dozrát, musíme si pomoci tím, že budeme vyhledávat na Googlu inspiraci. Obvykle je každé téma už nějak zpracované a my budeme hledat ty nejlepší zdroje, ze kterých budeme moci čerpat.

Musíme se také podívat, kolik mají články sdílení. Obvykle ty užitečné, které poskytnou odpověď, mají mnohem více sdílení na sociálních sítích. A z těch se vyplatí čerpat.

Přečteme si články a sestavíme si osnovu, do které budeme sami psát. A pak už jenom nezbývá, než bruslit prsty po klávesnici a psát.

Jak jsem našel ten nejlepší markdown editor pro Windows.

V čem psát texty na počítači? Na to je přece jasná odpověď. Na psaní na počítači je Microsoft Word nebo nějaký jeho free klon jako je třebas LibreOffice (v případě, že se orientujeme v open source světě). Pokud ovšem myslíte psaní vážně, není Word ten správný nástroj. Při samotném psaní totiž není důležité, jak to vypadá na stránce. Důležité je, jak se text dobře čte a jak plyne. A nebýt vyrušován tím, že text neustále odskakuje podle toho, o co se právě snažíte. V takovém případě je Markdown editor ten správný nástroj. A nemusíte být právě profesionál, který se psaním živí. Ale jaký z nich je nejlepší?

Na Macu to bylo jednoduché. Ulysses dělal přesně to, co se od něj čekalo. A navíc, vypadal i hezky. Čekal jsem, že po přechodu na Windows rychle najdu odpovídající náhradu, která bude dokonce i lepší. Nakonec jsem ztratil dost času zkoušením různých alternativ. Až jsem propadal panice, že budu muset psát ve Wordu. Ovšem, najednou se zázračně vynořil kandidát na vítěze. A navíc, je zadarmo. Ale pojďme na to pěkně popořadě.

Proč používat Markdown editor?

Markdown podporuje jednoduchý a v zásadě správný přístup, který říká, že při psaní textu vás nemusí zajímat, jak to nakonec bude vypadat. Formátování a grafická úprava je jedna z posledních fází tvorby textu a měla by jako taková zůstat oddělena od samotného kreativního psaní. Jediné, co se vyžaduje, je vkládání zvláštních značek do textu, ale ani to není nutné při samotném psaní. Stačí to udělat kdykoliv později, až přijde ta správná chvíle.

Typora: Nejlepší markdown editor
Typora: Nejlepší markdown editor

Kreativní psaní nevyžaduje desítky různých ikon a informaci o tom, kde se právě nacházíme na stránce. Při kreativním psaní potřebujeme klid na práci a nenechat se vyrušit něčím, co není právě podstatné. Kdo dobře ovládá markdown syntaxi, ten nemusí zvednout ruce od klávesnice, protože veškeré formátování se dá lehce zadat z klávesnice. A základní syntaxi se naučí každý během chvíle.

Samotná markdown syntaxe je jednoduchá vymyslel John Gruber. Je to vlastně ořezaná verze starého dobrého HTML, která se ovšem zapisuje lehčí formou. Nemusíte se mořit znaménky menší než a větší než. Stačí napsat # pro nadpis první úrovně. Stejně tak stačí napsat ## pro nadpis druhé úrovně. Stejně jednoduše jde text zvýrazňovat, vkládat odkazy. A ti ostřílenější si klidně troufnou i na tabulky. Není potřeba si pamatovat relativně složitou syntaxi HTML (a teď mne začnou ostřílení borci příkazové řádky bít do hlavy).

Co je ovšem na tom celé super, jsou editory. Tím, jak je syntaxe jednoduchá, tak vytvořit funkční a krásnou aplikaci není práce na několik let. Editorů jsou k dispozici desítky a každý vyniká v něčem jiném. Některé jsou dobré na psaní celých odborných knih, další jsou dobré na rychlé a krátké poznámky. Všechny mají ovšem jedno společné. Je to lehce převlečené HTML, takže export přímo do WordPressu je obvykle otázka několika kliknutí. Ty lepší aplikace to zvládají i na jeden.

A často stejná aplikace běží na mobilu, tabletu i PC (nebo i na tom Macu). Stačí si vybrat a psát, kde je libo. O synchronizaci se postará magický cloud.

Jaké jsou na Windows možnosti?

Překvapivě, na Windows je těžké najít markdown editor, který by dobře vypadal a zvládal více, než jenom ono základní psaní. Navíc, většina programů se stále drží překonaného rozdělení na dvě okna. V jednom se píše a ve druhém okamžitě vidíte, jak bude vypadat výsledek. Trochu to kazí ono soustředění na samotné psaní, pokud okamžitě vidíte, jak to bude vypadat. Lepší je nejdříve psát, poté opravovat a přepisovat a až nakonec řešit, jak to bude vypadat.

Windows editory si sebou nesou i stejnou schizofrenii, jakou trpí samotný systém. Některé jsou v novém rozhraní, obvykle vypadají lépe, ale téměř nic neumí. Obvykle nezvládají ani kopírování textu jako HTML. A to je super funkce, kterou použijete často při psaní pro web. A pak jsou tu klasické aplikace, které obvykle hůře vypadají a často si ani netykají s retina displejem. A to pro mne osobně zásadní problém, už jenom proto, že se to hůře čte.

Naprostá klasika pro opravdové profesionály je Sublime Text. Je to editor, který zvládne naprosto všechno. Taky je pořádně drahý, protože za funkce navíc se platí. Není to čistý markdown editor, je to primárně dokonalý nástroj pro programátory. Používat ho jen pro psaní textů na web je stejné jako vzít kanón na vrabce, že? Takže shrnuto a podtrženo, je to výborná aplikace, ale čistě pro psaní textu je to až moc komplikované.

Další slušná aplikace je SimpleNote. Sice o sobě tvrdí, že je to nástroj pro poznámky, ale nenechte se mýlit. Markdown zvládá velmi dobře. A k tomu všemu i tagy a vyhledávání. A má svůj vlastní cloud, aby byly poznámky a texty synchronizované kdekoliv. A v tom je také kámen úrazu. Často se mi stalo, že kus textu zmizel a nedal se nijak obnovit (přes proklamované ukládání verzí) a některé poznámky zmizely někde v propadlišti dějin. Jinak bych u SimpleNote asi zůstal. Pro psaní poznámek super, pro seriózní práci je to už rizikové. Mimochodem, stojí za ní Automattic, který má hodně společného s WordPressem.

Texts je další klasika pro Windows i Macintosh. Taky zvládá úplně všechno, však o sobě tvrdí, že je to nejlepší volba pro akademiky. Jen na Windows nevypadá moc hezky. Retina displej té aplikaci nic neříká a možnosti nastavení také nejsou moc bohaté. A co víc, je to placená aplikace. Kdo chce ovšem psát dlouhé texty, tomu se ona investice zcela určitě vyplatí. Kdo chce psát elektronické knihy a nebo exportovat přímo do PDF, ten našel to pravé řešení.

Dalším kandidátem na vítěze se zdál MarkdownPad 2. Další klasická aplikace, která sice ve Windows 10 nevypadá skvěle, ale poradí si uživatelským nastavením. Takže nechá člověka změnit i font (ono to u ostatních aplikací nejde tak jednoduše). Sice mu nefungovalo okno s náhledem, ale naštěstí šlo vypnout. Co bylo ovšem horší, bylo to, že se aplikace nechala klidně zavřít s rozepsaným textem bez toho, aby dala najevo, že by bylo fajn výsledek uložit. Za tohle si tedy rozhodně deset bodů nezasloužila.

A ten nejlepší Markdown editor je?

Nakonec jsem našel vítěze. Je to Typora. Kombinuje totiž to nejlepší z obou světů. Skrývá markdown syntaxi a rovnou text ukazuje tak, jak bude asi pravděpodobně vypadat. Je příjemná na ovládání, je rychlá a spolehlivá.

Nijak při psaní neruší a jediné, co je neustále na očích, je počet napsaných slov. Což se někdy hodí, ale někdy to jen zvyšuje nervozitu. Komu to vadí, když vidí prázdnou stránku a dole číslo 0, tak má stále možnost zobrazení vypnout.

Pro masochisty nabízí i možnost psát v čistém markdown. Pak jsou pěkně vidět všechny značky a v text se neformátuje. Výborná možnost pro opravdové puristy.

A nejlepší věc nakonec – udělat si vlastní styl je jednoduché. Typora je prostě nejlepší markdown editor pro Windows. A co si myslíte vy?