Pomodoro aplikace v Ubuntu

Moderní technologie nás připravily o schopnost soustředit se na jednu věc, multitasking je běžný způsob našeho fungování. Problém je jenom s tím, že se nám nedaří nic dokončit a dotáhnout do úspěšného konce, protože neustále těkáme a děláme mnoho věcí najednou. A jak se říká, mnoho zajíců vlkova smrt. Pomodoro technika je o tom, že si musíme vyčlenit jasně dané úseky a ty věnovat jenom jedné věci. A nenechat se rušit tím, že na Facebooku je nový post, Twitter píše o nové katastrofě a telefon vyzvání. Prostě věnujeme svůj čas tomu, co považujeme za důležité. Alespoň 25 minut. O tom je Pomodoro technika.

Její krása je v tom, že je jednoduchá a nevyžaduje žádnou super složitou metodologii. Na složitých návycích totiž skončí většina Get Things Done technik, protože lidi nejsou ochotni ustoupit natolik, aby jim ony návyky přešly plně do krve. Pomodoro chce jedinou věc, rozdělit si úkol na úseky po 25 minutách. A pak dodržet to, že se 25 minut věnujeme jenom našemu úkolu. A pak si odpočineme a jedeme znova.

Zkuste si to někdy v práci. Za tři Pomodoro úseky možná dokončíte víc věcí, než za celý pracovní den, kdy se díváme do emailu, zvedáme telefony a konverzujeme s kolegy. Stačí to jenom jednou zkusit a výsledky stojí za to, abychom si vypěstovali jednoduchý návyk rozdělování pracovního dne.

Když jsem přešel na Ubuntu, hledal jsem nejlepší pomodoro aplikaci pro Linux. A objevil jsem, že klasická nemoc Linuxu je tu stále s námi. Aplikací jsou hromady, ale každá má svá omezení.

Pomodoro technika v Ubuntu
Pomodoro technika v Ubuntu

Chtěl jsem, abych ji mohl lehce provozovat pod Ubuntu a Unity. Nechtěl jsem, abych musel instalovat další desktop a složitě řešit, že něco funguje tam a něco nefunguje tady. Nechtěl jsem kvůli relativně jednoduchým stopkám číst stovky threadů v AskUbuntu, jak věci rozchodit.

Hlavní kandidát na vítězství byl GnomePomodoro. Vypadalo to hodně slibně. Dokonce se to mělo samo instalovat do Ubuntu. Jenže, prostě to nefungovalo. Chtělo to Gnome desktop, který mi ovšem pořádně nefunguje, protože je tu ona zapeklitá chyba grafických karet Nvidia, které si moc nerozumí s Gnome desktopem.

Věnoval jsem tomu hodně pokusů a času, ale ony krásné stopky se neobjevily po mnoha snahách. Vzdal jsem to a řekl si, že tudy cesta vpřed nepovede.

Zkoušel jsem několik dalších aplikací. Některé se dokonce objevily i ve stavovém řádku, ale měly své mouchy. Nejhorší bylo, že si nepamatovaly, kde jsem skončil. Začínaly neustále měřením prvního úseku. Nedávaly nijak vědět o tom, že daný úsek už skončil.

Už jsem to chtěl vzdát, ale pak se objevil nečekaný vítěz. Sice to není nativní aplikace, ale potřebuje Chrome nebo Chromium. Je to Pomodo’more. Je to jednoduché řešení, kdy je vidět jenom čas, který zbývá a aplikace sama měří, ve kterém úseku se právě nacházíme. Podle toho i stanovuje, jak dlouhá bude přestávka.

Není to nijak sofistikované řešení, ale mně úplně stačí. Nejsem žádný profesionál, který si potřebuje měřit čas, který strávil prací pro klienty. Pracuju jenom sám pro sebe a pro radost, nepotřebuju mít zatím žádnou detailní statistiku.

Jediné, co bych všem s radostí doporučil, je, aby Pomodoro techniku zkusili, protože se to vyplatí. A je to radost vidět, že se podařilo dokončit nějaký úkol.