5 důvodů proč si založit nový blog.

Začít psát vlastní blog může být chytré rozhodnutí, jak podpořit své podnikání. Lidi nakupují u těch, u kterých vidí, že tomu rozumí a mají své zboží rádi. V byznysu se tomu říká přidaná hodnota a zákazníci rádi chodí k těm, kteří nabídnou něco navíc. A platí to i v online nakupování. Ovšem, mohlo to být ovšem i z důvodu, že chcete sdílet své znalosti a dovednosti a blog je výborná platforma, jak je předat ostatním. Ti dobří dokonce umí z návštěvníků udělat zákazníky někoho jiného a vzít si za to slušnou provizi.

Nebo, možná chcete napsat knihu a blog je místo, kde si můžete vybrousit svůj kreativní styl a smysl pro humor. Kde jinde dostanete rychlou zpětnou vazbu na svou tvorbu? A pár dobře míněných rad, jak pokračovat dál? Nakonec můžete mít tak silnou komunitu, že se nová kniha bude prodávat jako po másle. A nebo jste fanda punk rocku a nic nového vám neuteče. I takový blog tu má své místo. To nejsou jediné a všechny důvody, proč si založit svůj blog. To jsou jenom základní příklady.

Nejdříve se ovšem musíme podívat na to, jak se na Internetu měří úspěch. To totiž usnadní rozhodování, jestli má význam pouštět se do nového blogu. Často si totiž spojujeme úspěch s penězi. Pokud máme větší fantazii, dopřejeme úspěch ještě sportovcům za výborný výkon. Ale jak to funguje na Internetu?

Jak se měří na Internetu úspěch?

Internet je nakonec o jediném relativním měřítku úspěchu – návštěvnosti. Pokud někdo říká, že návštěvnost není důležitá, tak nemá pravdu. Není důležité, jak je velká, ale je důležité, aby přišli na návštěvu ti správní lidé. A blog je výborný nástroj, jak přilákat ty pravé. Takový moderní feromon.

Nejlepší tedy není vysoká návštěvnost, nejlepší je vysoká kvalitní návštěvnost. To znamená, že všichni příchozí najdou přesně to, proč přišli. Což se samozřejmě nikdy nestane, protože web je plný náhodných příchozích. Nicméně, s tím zbytkem se dá užitečně pracovat. A blog může být pro mnohé onou vstupní branou.

1. Konverze

V moderním internetovém byznysu se mluví často o konverzi. Konverze není žádná velká věda, je to čistě o tom, kolik návštěvníků se podaří přeměnit v zákazníky. Co je velká věda, je to, jak to udělat. A blog kupodivu dokáže velmi pomoci. Velké eshopy to nepotřebují, ale pro ty malé může být blog takový soukromý zlatý důl. A hlavně, v tom dole jste sami a dolujete prakticky zadarmo. Google je ten nejlepší nástroj.

Stačí jenom pravidelně psát o novinkách v eshopu a jaké jsou. Vyplatí se napsat i produktovou recenzi a provést srovnání s konkurencí. Lidi často nehledají konkrétní produkt, ale chtějí si vybrat to, co bude nejvíce vyhovovat jejich potřebám. Suchý popis v eshopu je obvykle málo a přistupujeme k němu odtažitě a s nedůvěrou. Obchodníkovi na arabském tržišti taky nevěříme ani slovo. V eshopu je to stejné, jenom nevidíme toho obchodníka, který ten lákavý text psal. Málokdy se totiž v eshopu dozvíte, pro koho je ten produkt určený, text je psaný tak, aby prodal. Ovšem, zasvěcená recenze s porovnáním dokáže divy. Stačí jenom pár správných odkazů na prodávané produkty a konverze může vyletět do nebes.

Mimochodem, konverze je i o počtu kliknutí na inzerci. I tam se daří přeměnit návštěvníka v zajímavý zdroj příjmu. U inzerce je navíc přímo vidět i závislost mezi počtem návštěvníků, shlednutých stránek a příjmem z reklam. A dobrý blog dokáže svého autora uživit, i když to není přímo život na pláži.

2. Sdílení znalostí

Tím se dostáme ke sdílení znalostí a dovedností. Od přírody máme rádi vyprávění příběhů a učení (neplést s ponaučováním). Učitel je profese, která se bude v každé slušné civilizaci těšit vysokému renomé. Proto je tolik expertních blogů, kde se můžeme naučit nové věci nebo si můžeme vylepšit náš postup. Dříve to fungovalo zejména v IT, ale dnes se podle blogu dá upéct i výborný domácí chleba.

Často máme pocit, že o svém koníčku nevíme dost, abychom to sdíleli s ostatními. Ovšem, co kdybychom se raději soustředili na společné vzdělávání. V týmu se věci dělají samozřejmě lépe. A blog k tomu může být výborná základna.

U mnoha profesí je blog centrální prodejní bod. Musí se podělit o základy svého umění, aby nalákali dostatek návštěvníků k oné vytoužené konverzi. Funguje to určitě výborně, protože kdyby jim blog nefungoval, asi by ho určitě neprovozovalo tolik specialistů na SEO.

Sdílení znalostí a zkušeností má navíc tu výhodu, že hodně profesionálů píše jenom proto, aby ostatním pomohli při jejich vlastním objevování. Je vcelku běžné, že veterán z byznysu nemá žádný problém sdělit svá tajemství. Nestydí se ani sdílet neúspěchy a přivítá komentáře. A ty jsou jak známo, obvykle prvním zdrojem návštěvnosti (nikdy asi neodkáže na blog s jedním článkem dobrovolně, že?)

Kolem odborného blogu lze vybudovat velmi loajální čtenářskou základnu. To je jejich hlavní výhoda. A tím se dostáváme k odkazování.

3. Affiliate Marketing

Někdo dobře píše a rozumí tomu, o čem píše. Někdo zase naopak dobře prodává. A když se ti dva potkají, tak vznikne affiliate marketing. Je to prostě klasické dohazování. Vy máte někoho, kdo něco chce a pošlete ho někomu, kdo mu to umí dodat.

Na Internetu se v tom točí obrovské peníze, dokonce i v tom českém rybníčku. Nevypadá to moc atraktivně, ale takové pojišťovny jsou ochotné zaplatit neuvěřitelné peníze za každého člověka, který projeví zájem o pojištění.

Samozřejmě, nestačí na to jeden článek o pojištění, aby se dala napustit vana pravým šampanským. Je třeba hodně práce, aby se z blogu stalo centrum takového podnikání. Ovšem, pár lidem se to povedlo, proč by to samé štěstí nemělo potkat i někoho dalšího.

Vyrábět leady je prostě byznys jako každý jiný, i když ten výsledný produkt je jenom přeposlaný kontakt. Ovšem na někoho, kdo má o služby zájem. A pokud se ten samý kontakt prodá na několik míst najednou, pak z toho může být opravdu velký byznys.

4. Vybrousit si svůj kreativní styl a smysl pro humor

Ernest Hemingway se nestal tak výborným spisovatelem jenom proto, že si vzal psací stroj a začal psát. Poradili mu, že má odjet do Paříže, protože tam právě jsou ti nejtalentovanější spisovatelé. A mezi se musí dostat, aby mu průběžně radili, jak psát. Jen tak se vypracoval mezi nejlepší spisovatele na světě. Dnes je to stejné, hvězdou se nikdo nestane přes noc. Musí na to sobě pracovat.

Ovšem, už není potřeba cestovat do Paříže, když máme Internet. I blog může posloužit jako naše malá Paříž. Stačí si jenom postupně vybudovat věrnou komunitu, která bude dostatečně kritická k našim výtvorům. Stačí se jenom inspirovat.

Blog má pro psavou komunitu tu výhodu, že k sobě přitahuje lidi, kteří naopak rádi čtou. Nepreferují obrázky, mají rádi celé věty, které dávají smysl. A pokud v sobě ukrývají chytrý humor, tak se budou určitě vracet.

A kdo se bojí, měl by vědět, že i Justin Bieber začínal jako malý kluk na Youtube (pozor, je třeba silný žaludek). Je to sice z jiného soudku, ale pro psavce je to dobrá inspirace. Z Internetu se dá prorazit do kamenného světa. A blog může být dobrý začátek. Jedna povídka měsíčně může udělat opravdové divy. Za rok může být z člověka jiný a lepší autor.

5. Blog pro fanoušky

Internet fandí okrajovým žánrům. Mají totiž stejný prostor a stejné šance. Pro blog je takové jasně ohraničené niché darem z nebes. Jak říká blue ocean strategy, je lepší si vybudovat svůj vlastní modrý oceán, než se bít o život s ostatními v malém a plném rybníce.

Blog pro zapálenou komunitu může být trefa do černého. Často se říká, že Facebook a Twitter jsou smrt pro takové blogy, ale není to pravda. Zapálená komunita dokáže udržet takový blog, protože je to pro něj komunikační platforma a mohou se lehce vracet do minulosti. Navíc, i Google má blog určitě raději, než stránku na Facebooku.

Důležité je, abyste byli v komunitě uznávaní jako znalec či odborník. Ovšem, i taková pozice se dá vybudovat. Ten, kdo se intenzivně zajímá o novinky v oboru a vybuduje si přímý kontakt s těmi, o kterých píše, tak má velkou šanci na úspěch.

Proč si nezaložit blog o ZX Spectru a programování her pro Z80, i když je Spetrum už alespoň 25 let oficiálně mrtvé (třebas takový Retročip). Kupodivu, má kolem sebe ovšem stále ještě velmi silnou komunitu. Nebudou z toho tisíce návštěv denně, ale své věrné čtenáře si to jistě najde.

A nakonec váš důvod proč si založit nový blog

Rozhodně to nejsou všechny důvody, proč si založit vlastní blog. Pravděpodobně tu chybí konkrétně ten váš důvod. I dnes tu má dobrý blog své místo. Neplatí, co se říká už od roku 2010 a sice, že blogy jsou přece dávno mrtvé. Podle oněch řečí už to má blog dávno za sebou a nikoho to už nezajímá.

Blogy prokázaly svou schopnost přežít, stejně jako nás umí překvapit pokaždé viry a bakterie. Dál si blogy žijí vlastním životem a nejlepší informace v souvislostech se stále dají najít na blogu. Bohužel, dnes fungují mnohdy lépe než seriózní média.

Co se v čase nemění, je potřeba mít jasnou vizi a strategii, kam to chcete s blogem dotáhnout. Není dobré začít psát bez ladu a skladu, protože žádný web by neměl připomínat kompost. Měl by to být blog, který má své nosné téma a k němu občas přidá jedno nebo dvě jako takové koření. Takový blog budou mít návštěvníci rádi, budou se vracet a jeho návštěvnost poroste stabilně v čase.

Jak jsem našel ten nejlepší markdown editor pro Windows.

V čem psát texty na počítači? Na to je přece jasná odpověď. Na psaní na počítači je Microsoft Word nebo nějaký jeho free klon jako je třebas LibreOffice (v případě, že se orientujeme v open source světě). Pokud ovšem myslíte psaní vážně, není Word ten správný nástroj. Při samotném psaní totiž není důležité, jak to vypadá na stránce. Důležité je, jak se text dobře čte a jak plyne. A nebýt vyrušován tím, že text neustále odskakuje podle toho, o co se právě snažíte. V takovém případě je Markdown editor ten správný nástroj. A nemusíte být právě profesionál, který se psaním živí. Ale jaký z nich je nejlepší?

Na Macu to bylo jednoduché. Ulysses dělal přesně to, co se od něj čekalo. A navíc, vypadal i hezky. Čekal jsem, že po přechodu na Windows rychle najdu odpovídající náhradu, která bude dokonce i lepší. Nakonec jsem ztratil dost času zkoušením různých alternativ. Až jsem propadal panice, že budu muset psát ve Wordu. Ovšem, najednou se zázračně vynořil kandidát na vítěze. A navíc, je zadarmo. Ale pojďme na to pěkně popořadě.

Proč používat Markdown editor?

Markdown podporuje jednoduchý a v zásadě správný přístup, který říká, že při psaní textu vás nemusí zajímat, jak to nakonec bude vypadat. Formátování a grafická úprava je jedna z posledních fází tvorby textu a měla by jako taková zůstat oddělena od samotného kreativního psaní. Jediné, co se vyžaduje, je vkládání zvláštních značek do textu, ale ani to není nutné při samotném psaní. Stačí to udělat kdykoliv později, až přijde ta správná chvíle.

Typora: Nejlepší markdown editor
Typora: Nejlepší markdown editor

Kreativní psaní nevyžaduje desítky různých ikon a informaci o tom, kde se právě nacházíme na stránce. Při kreativním psaní potřebujeme klid na práci a nenechat se vyrušit něčím, co není právě podstatné. Kdo dobře ovládá markdown syntaxi, ten nemusí zvednout ruce od klávesnice, protože veškeré formátování se dá lehce zadat z klávesnice. A základní syntaxi se naučí každý během chvíle.

Samotná markdown syntaxe je jednoduchá vymyslel John Gruber. Je to vlastně ořezaná verze starého dobrého HTML, která se ovšem zapisuje lehčí formou. Nemusíte se mořit znaménky menší než a větší než. Stačí napsat # pro nadpis první úrovně. Stejně tak stačí napsat ## pro nadpis druhé úrovně. Stejně jednoduše jde text zvýrazňovat, vkládat odkazy. A ti ostřílenější si klidně troufnou i na tabulky. Není potřeba si pamatovat relativně složitou syntaxi HTML (a teď mne začnou ostřílení borci příkazové řádky bít do hlavy).

Co je ovšem na tom celé super, jsou editory. Tím, jak je syntaxe jednoduchá, tak vytvořit funkční a krásnou aplikaci není práce na několik let. Editorů jsou k dispozici desítky a každý vyniká v něčem jiném. Některé jsou dobré na psaní celých odborných knih, další jsou dobré na rychlé a krátké poznámky. Všechny mají ovšem jedno společné. Je to lehce převlečené HTML, takže export přímo do WordPressu je obvykle otázka několika kliknutí. Ty lepší aplikace to zvládají i na jeden.

A často stejná aplikace běží na mobilu, tabletu i PC (nebo i na tom Macu). Stačí si vybrat a psát, kde je libo. O synchronizaci se postará magický cloud.

Jaké jsou na Windows možnosti?

Překvapivě, na Windows je těžké najít markdown editor, který by dobře vypadal a zvládal více, než jenom ono základní psaní. Navíc, většina programů se stále drží překonaného rozdělení na dvě okna. V jednom se píše a ve druhém okamžitě vidíte, jak bude vypadat výsledek. Trochu to kazí ono soustředění na samotné psaní, pokud okamžitě vidíte, jak to bude vypadat. Lepší je nejdříve psát, poté opravovat a přepisovat a až nakonec řešit, jak to bude vypadat.

Windows editory si sebou nesou i stejnou schizofrenii, jakou trpí samotný systém. Některé jsou v novém rozhraní, obvykle vypadají lépe, ale téměř nic neumí. Obvykle nezvládají ani kopírování textu jako HTML. A to je super funkce, kterou použijete často při psaní pro web. A pak jsou tu klasické aplikace, které obvykle hůře vypadají a často si ani netykají s retina displejem. A to pro mne osobně zásadní problém, už jenom proto, že se to hůře čte.

Naprostá klasika pro opravdové profesionály je Sublime Text. Je to editor, který zvládne naprosto všechno. Taky je pořádně drahý, protože za funkce navíc se platí. Není to čistý markdown editor, je to primárně dokonalý nástroj pro programátory. Používat ho jen pro psaní textů na web je stejné jako vzít kanón na vrabce, že? Takže shrnuto a podtrženo, je to výborná aplikace, ale čistě pro psaní textu je to až moc komplikované.

Další slušná aplikace je SimpleNote. Sice o sobě tvrdí, že je to nástroj pro poznámky, ale nenechte se mýlit. Markdown zvládá velmi dobře. A k tomu všemu i tagy a vyhledávání. A má svůj vlastní cloud, aby byly poznámky a texty synchronizované kdekoliv. A v tom je také kámen úrazu. Často se mi stalo, že kus textu zmizel a nedal se nijak obnovit (přes proklamované ukládání verzí) a některé poznámky zmizely někde v propadlišti dějin. Jinak bych u SimpleNote asi zůstal. Pro psaní poznámek super, pro seriózní práci je to už rizikové. Mimochodem, stojí za ní Automattic, který má hodně společného s WordPressem.

Texts je další klasika pro Windows i Macintosh. Taky zvládá úplně všechno, však o sobě tvrdí, že je to nejlepší volba pro akademiky. Jen na Windows nevypadá moc hezky. Retina displej té aplikaci nic neříká a možnosti nastavení také nejsou moc bohaté. A co víc, je to placená aplikace. Kdo chce ovšem psát dlouhé texty, tomu se ona investice zcela určitě vyplatí. Kdo chce psát elektronické knihy a nebo exportovat přímo do PDF, ten našel to pravé řešení.

Dalším kandidátem na vítěze se zdál MarkdownPad 2. Další klasická aplikace, která sice ve Windows 10 nevypadá skvěle, ale poradí si uživatelským nastavením. Takže nechá člověka změnit i font (ono to u ostatních aplikací nejde tak jednoduše). Sice mu nefungovalo okno s náhledem, ale naštěstí šlo vypnout. Co bylo ovšem horší, bylo to, že se aplikace nechala klidně zavřít s rozepsaným textem bez toho, aby dala najevo, že by bylo fajn výsledek uložit. Za tohle si tedy rozhodně deset bodů nezasloužila.

A ten nejlepší Markdown editor je?

Nakonec jsem našel vítěze. Je to Typora. Kombinuje totiž to nejlepší z obou světů. Skrývá markdown syntaxi a rovnou text ukazuje tak, jak bude asi pravděpodobně vypadat. Je příjemná na ovládání, je rychlá a spolehlivá.

Nijak při psaní neruší a jediné, co je neustále na očích, je počet napsaných slov. Což se někdy hodí, ale někdy to jen zvyšuje nervozitu. Komu to vadí, když vidí prázdnou stránku a dole číslo 0, tak má stále možnost zobrazení vypnout.

Pro masochisty nabízí i možnost psát v čistém markdown. Pak jsou pěkně vidět všechny značky a v text se neformátuje. Výborná možnost pro opravdové puristy.

A nejlepší věc nakonec – udělat si vlastní styl je jednoduché. Typora je prostě nejlepší markdown editor pro Windows. A co si myslíte vy?

Jak založit úspěšný blog.

Založit nový, navštěvovaný a dlouhodobě úspěšný blog je stejné jako postavit kvalitní dům. Jeho kvalita nezávisí ani tolik na postupu stavebních prací, ale na dokonalé přípravě předtím, než se poprvé kopne do země. Dobrý architektonický návrh, propracovaný stavební projekt, dobře vybraní dodavatelé a detailně promyšlený bytový design jsou základem úspěchu a spokojenosti. S novým blogem nebo webem je to naprosto stejné. Dobrá a časově náročná příprava jsou základem budoucího úspěchu. Jen není třeba v procesu bagr a míchačka. Bude potřeba pár moderních technologií jako je kvalitní a spolehlivý webhosting, textový editor a něco na hraní s obrázky. A zápisník s obyčejnou tužkou na zaznamenávání nápadů.

Řekněme si to upřímně hned na začátku. Založení úspěšného blogu je projekt jako každý jiný. A stejně jako valná část projektů skončí nezdarem, stejně to dopadá i u blogů a webů. Do samotného cíle to dotáhne mizivé procento blogů, o kterých se ovšem potom píše a mnozí z nás je i čtou. Tím se podporuje iluze, že každý blog je úspěšný. Ne, jen ti dobří a vytrvalí jsou opravdu vidět a je o nich slyšet. A každý projekt si žádá slzy, přepracovávání, změny a hlavně čas (něco málo o projektovém řízení). Ten obvykle chybí nejvíce, a proto autoři blog postupně opouštějí. Nejsou to peníze, které by se postavily do cesty jako hlavní faktor neúspěchu.

Úspěšný blog musí projít několika fázemi, než dosáhne cíle. Jako u každého projektu, nejvíce záleží na času stráveném nudnými přípravnými pracemi. Nicméně, čím hůře na cvičišti, tím lépe na bojišti. Často uděláme školáckou chybu, že přeskočíme přípravu a vrhneme se do psaní prvních článků. Abychom si té chyby nevšimli, tak první články přibývají zázračnou rychlostí. A pak najednou přijde blok. Proto je nutné se tolik věnovat přípravě. A pro jistotu, základní fáze zakládaní nového blogu jsou:

  • vize a její propracování,
  • stanovení cílů,
  • inspirace u konkurence,
  • struktura a základy,
  • tvorba obsahu,
  • inzerce a sociální média.

Podmanivá vize je začátek každého úspěchu, byť mohla přijít atraktivní jenom autorovi. Byl ovšem přesvědčený o tom, že to bude úspěšné a šel si za svým snem. Byl svou vizí nadšený a uměl si představit, jak bude jeho život či svět vypadat, až jí úspěšně dosáhne. Sebekázeň je bezpodmínečná ingredience úspěchu. Mít okamžitý nápad je dobrý začátek, ale bez vize za chvíli narazíte do zdi. Nápad sám o sobě se vyčerpá a buď projekt opustíte nebo blog začne přešlapovat na místě. Vize odpovídá na základní otázku „CO?“. V téhle fázi si taky můžeme vybrat jméno blogu a v dalších krocích si ho validovat.

Dnes je moderní termín storytelling. Přeloženo do češtiny, je to vyprávění příběhu. Máme to v sobě už od pravěku. Tlupa se sešla u ohně a starci začali vyprávět příběhy o tom, jaké to bylo kdysi. Tehdy to byla forma placení za poskytnuté jídlo, protože staříci se už nemohli účastnit lovu, ale onen zvyk v nás zůstal dodnes. Příběhy milujeme, rádi je posloucháme a předáváme je dál. Dobrá vize se také musí převést do příběhu, který budeme postupně vyprávět. Fakta a tabulky nikoho neuchvátí, příběh je to, na čem se staví dlouhodobě udržitelný úspěch. U nás většinou vyprávějí nejlepší příběhy ti, kteří se snaží prodat skvělou budoucnost. U těch je dobré se přiučit, jak se vypráví příběh, ze kterého se stane váš osobní sen.

Jak založit kvalitní blog
Jak založit kvalitní blog

Dobrá vize je také dostatečně široká, aby poskytovala manévrovací prostor k rozvíjení. Zároveň je ovšem dostatečně ohraničená, aby dávala jasně vymezené prostranství (stejně jako u stavby domu vymezuje vše dobrý pozemek). Čtenáři to ocení, protože budou jasně vědět, co mohou na blogu čekat. Umožní si vybudovat vlastní niché na webu, ve kterém budete jako doma. Nemyslí na Vás, ale myslí na ty, pro které je produkt určený. Každý blog se musí zakládat pro čtenáře, neslouží pro uspokojení ega a grafomanství. Také slouží jako základna pro stanovení základních cílů typu:

  • chci informovat nebo vzdělat,
  • chci prodat,
  • chci získat informace o návštěvnících,
  • chci podpořit jiný web nebo produkt,
  • chci pobavit,
  • chci něco úplně jiného.

Dobře stanovené cíle pomáhají určit, proč to celé vlastně děláme (odpověď na otázku „PROČ?“). Jak se říká, zadarmo ani kuře nehrabe. A nemusíme se vždy bavit o finančních cílech. Mnohdy stačí osobní uspokojení z toho, že to dokážete. A často peníze přijdou až jako neočekávaný, ale vítaný vedlejší efekt.

Stanovit si cíle správně není tak snadné, jak to na začátku vypadá. Mnohdy máme příliš velké oči a nebo si naopak nastavíme očekávání až příliš nízko. Ti z nás, co prošli korporací, vědí, že lepší je cíle podstřelit, než přestřelit. Za překročení jsou všichni rádi, za nesplnění se člověku sladké odměny nedostane. S blogem je úplně stejné. Jen si obvykle sami stanovíme větší porci, než dokážeme sníst. Jak si dobře stanovit cíle na prvních 90 dní se dá dočíst třebas tady. Mimochodem, je dobré si také zhodnotit, kolik času chcete svému blogu věnovat. Pokud nemáte více jak hodinu denně, tak je blbost si říct, že budete publikovat tři dlouhé články týdně. To se nedá vydržet. Jinak, o cílech si určitě budeme ještě několikrát psát.

Většinou máme tendenci si stanovit, že chceme dosáhnout nějaké návštěvnosti. Nezahřeje ovšem u srdce více první pozitivní komentář pod článkem? Není lepší cíl dosáhnout vlivu ve svém niché. Mít blog, o kterém se občas diskutuje na Twitteru?

Následující fáze je krásná a ke slovu přijde zápisník a obyčejná tužka. Nemusí to být zrovna Moleskine, není třeba vypadat jako cool guy za každou cenu. Čeká nás fáze snění a inspirace odjinud. Opisovat od konkurence není totiž špatné. Stačí k tomu jenom přidat vlastní názor a přidat doplnění. V tom je krása Internetu, že můžete existovat spokojeně vedle sebe.

Je to fáze, kdy si musíme připravit seznam nosných témat. To nejsou jednotlivé články, ale témata, která budou jednotlivé články spojovat a držet pohromadě. Ani čtenář a ani Google nemají rádi všehochuť, kdy se nemohou spolehnout na výsledný dojem. Témata musí být dostatečně široká, aby mohla vyprávět příběh. A zároveň spolu musí nějakým způsobem souviset. Nikdo asi nebude považovat za důvěryhodný blog, který píše o výrobě vína a sportovních botách. Tahle dvě témata se nijak logicky propojit nedají. I propojení oslím můstkem bude hodně kostrbaté.

Fáze inspirace je o získání těch správných základních klíčových slov, která návštěvníci hledají. Je třeba myslet i na návštěvnost a pro tu jsou ta správná klíčová slova důležitá. Neméně důležitá jsou ovšem i ta témata, protože Google je hodně vybíravý a pokud nenajde očekávaná propojení a souvislosti, tak se jeho důvěra dramaticky sníží.

Pro začátek je rozhodně rozumné držet počet témat a klíčových slov na minimu. Nikdo nemá nekonečně času, aby dokázal pokrýt několik desítek témat a stovky klíčových slov od samého počátku. Vybrat si pět témat a ke každému pět klíčových slov je zárukou úspěchu. Ono to totiž pomůže i při sledování postupu prací. O tom ale někdy příště.

A přichází okamžik, kdy je třeba položit kvalitní základy a stanovit milníky. V korporacích se často říká, že co neměřím, to nedělám. A něco na tom je, protože když to sejde s očí, tak to sejde z mysli. Dobrá struktura webu i blogu je důležitá, protože obvykle máme jenom jeden bezbolestný pokus. Ono rozdělovat sto článků z jedné kategorie do několika dalších není právě kreativní a záživná práce.

Díky struktuře budeme jasně vědět, jakou budeme potřebovat podpůrnou infrastrukturu. Budeme mít představu o webhostingu, který za optimální cenu dodá to, co potřebujeme. Není totiž dobré neustále přecházet od jednoho poskytovatele k druhému. A zároveň si budeme moci vybrat takového dodavatele, který poroste společně s námi. Není nic horšího, než narazit na limity a snažit se nějak obejít. Taky si budeme moci přesně spočítat, kolik nás to bude měsíčně stát a nebudeme překvapeni tím, jak to nakonec může být drahé. Dnes e-shop třebas potřebovat nebudeme, ale co třebas za půl roku?

Strukturu blogu musíme stavět kolem jednotlivých témat a cílů, které máme. Jenže stačí mít na webu i statické stránky a už sestavit logické menu, které nebude mást a bude podporovat návštěvnost je věda. Tady je dobré si zapisovat na jaká řešení jste narazili ve fázi inspirace. Nemá cenu znova vymýšlet kolo; co se vyskytuje často, to obvykle funguje. Web je plný příkladů toho, že foukáním cigaretového dýmu do vody zlato nevznikne.

Mnohdy totiž přeceňujeme nápaditost a touhu po vědění u čtenářů. Oni se nechtějí trápit zkoumáním neotřelého užitelského rozhraní. Chtějí vidět to, co dobře znají a v čem se orientují. Být konzervativní, to se obvykle vyplácí. A taky je dobré si stanovit rozumnou obsahovou strategii. Propojíme mezi sebou strukturu, témata a klíčová slova.

Milníky jsou kontrolní body našeho pokroku. Občas jsou to také body návratu. Každý projekt potřebuje svůj časový plán, alespoň rámcový. A v něm musí být vyznačené body, kdy se ohlédneme zpátky, zda vše zatím funguje tak, jak jsme čekali. Slouží to k tomu, abychom se případně vrátili o několik kroků zpátky a opravili to, co není přesně podle našich představ. A milník je tu taky od toho, abychom se neustále nevraceli na samotný začátek.

A konečně přišel čas na fázi, kterou mnohdy začínáme. Budeme psát obsah. Už totiž víme, čeho chceme dosáhnout a také už víme, v jaké struktuře toho dosáhneme. Jednotlivé články plní daná témata a nezbývá než čekat, jak budou čtenáři a Google reagovat.

Také budeme sledovat, jak se článkům daří a občas nějaký doplníme a přepíšeme. Často se totiž zapomíná těžit zlato, které už máme. U publikovaného článku za pár týdnů v Google Search Console jasně uvidíme, co se líbí a co se nelíbí. A jaká drobná změna by pomohla článku skórovat lépe.

Základ úspěchu v této fázi je nepodlehnout panice. Články se nesmí vršit jako tráva do kompostu. Je důležité se držet svého plánu a svých témat. Je sice lákavé napsat na nějaké žhavé téma, ale pokud nezapadá do konceptu, tak je lepší si nechat zajít chuť. Čtenáři nakonec stejně ocení víc konzistenci, než divoké přeskakování mezi tématy. A kdo vám uvěří, že jste v dané oblasti expert, když budou na webu témat desítky.

Taky je třeba si stanovit svá interní kriteria kvality. Jsou to základní indikátory, zda je možné článek publikovat nebo je třeba pokračovat v průzkumu a přidat či upravit obsah. Není totiž dobré pravidelné návštěvníky překvapovat tím, že jeden článek je naprosto super a další je průšvih. Zase jsme u té konzistence a plánování.

Až nakonec je tu otázka inzerování a sociálních médií. Obecně jsou dnes čtyři hlavní zdroje návštěvnosti pro blog. Prvním je vyhledávání přes Google. To je zpočátku pomalé, ale v čase roste a má tendenci být stabilní. Druhým zdrojem je inzerování. To je rychlé, ale je to i velmi drahé. Za každou návštěvu se musí platit. Pak si musíme být tedy setsakra jistí, že sami umíme vydělat víc, než kolik utratíme. Třetí zdroj je z ostatních webů, které na nás odkážou. A žádný zpětný odkaz není bezpracný. Musíme mít kvalitní a informačně bohatý text, aby na nás někdo odkázal. Ovšem, pak je to zdroj návštěvnosti stabilní a věrný. A Google kvalitní zpětné odkazy miluje.

A posledním zásadním zdrojem návštěvnosti jsou sociální média. Ta fungují rychle a nárazově. Dokáží přivést stovky návštěvníků za pár minut, ale po pár hodinách vlna opadne a už se nikdy nevrátí. Existují různé strategie, jak opět udělat vlny na hladině, ale všechny vyžadují čas.

Často se o sociálních médiích mluví jako o zázračném a levném zdroji návštěvnosti. Ovšem, na druhou stranu vyžadují hodně času. Pokud to chcete myslet vážně, musíte si najít dost času a tvořit obsah, který sociální média milují. A to není pro každého. Někdo tedy spoléhá na vyhledávání v Google a někdo dokáže vytěžit Pinterest na maximum.

Prostě, být dobrý v sociálních médiích, to je o samostatné strategii. Je dobré ji projit s blogem a vytvořit dobře fungující mix, ale pro začátek – hodně zajíců, vlkova smrt. Nebo tak nějak to bylo, že?

Vím, že jsem vynechal spoustu podstatných a důležitých dílčích bodů, ale snad je rozpracuju někdy příště.

Jak tedy založit úspěšný blog v několika krocích?

Opakování je matka moudrosti, a navíc každý nemá číst dlouhý článek, tak je tu krátké shrnutí, jak postupovat, abychom dosáhli dlouhodobě udržitelného cíle. Podtrhnul bych slovo dlouhodobě.

Pokud si chcete založit osobní blogísek o módě, klucích, holkách a randění, není třeba tento článek vůbec číst, takový blog si najde svoje čtenáře sám.

Čemu se intenzivně věnovat?

Určitě snění a čtení. Nápad se obvykle nezrodí jen tak, je třeba tu hlavičku trochu naťuknout, aby se posunula správným směrem. Mimochodem, čtení ještě nikoho za ty dva tisíce let nezabilo. Naopak, dodává jistotu, protože budete mít o co opřít své názory a nápady.

Zapisovat si vše zajímavé. Nemusí se to hodit dnes, ale za měsíc to může být ten pravý poklad. Zápisník s tužkou je základ. Jasně, jsou tu i moderní technologie, ale nic zatím nepřekonalo zápisník s tužkou v rychlosti, pohodlnosti a celkovém uživatelském zážitku (navíc to vypadá intelektuálně a chytře).

Čtení ostatních blogů. Může tam být něco inspirativního. Může tam být i něco, na co se vyplatí odkázat, protože to pomohlo při psaní.

Čemu se vyhnout?

Hlavně je třeba se vyhnout zbrklosti. Držet se svého plánu je základ úspěchu. Běžet a začít psát zní sice atraktivně, ale je to pomíjivé. Naopak, dlouhodobý přístup se vyplácí.

Je třeba nepanikařit. Je možné, že ani po měsíci intenzivní práce nebude nic vidět. Často se stává, že Google začíná fungovat přesně v momentě, kdy svůj blog opustíte. A to je pak velká škoda. Vydržet a nepanikařit, to je má rada.

A nakonec, málokterý úspěšný projekt začal tím, že jste na webu Apple koupili nejlepší MacBook Pro, co byl právě v nabídce. Dobrá vize si obvykle vystačí s tím, co máte. S počítačem, který používáte dnes a vaším mozkem. A ten se stejně nový koupit nedá. Jde ho jenom namáhat prací a přemýšlením. Přece jenom, nejlepší technologické firmy začínaly obvykle v garážích. Už jenom proto, že to pomohlo minimalizovat náklady. A soustředění se na svůj nově založený blog je důležitější než vlastní komfort, pohodlí a pocit exkluzivity.

Jak jsem přešel z Maca na Windows.

Často plavu proti proudu. Dnes se většinou přechází přesně obráceně – z Windows na Maca. Já jsem si vybral opačnou cestu, protože … Začalo to tím, že mě zklamaly Apple Watch. Čekal jsem od nich trochu víc. Moc se u mne na ruce neohřály. Chyběl jim onen WOW efekt, abych to vydržel. Navíc, už mne trochu nudil iPhone. Jasně, pořád je to asi nejlepší telefon, ale už dobré tři roky přešlapuje na místě. Jasně, nevybuchuje, ale taky už to není přístroj, na který konkurence nemá. Nejvíc mne ovšem štvalo, jak Apple kašle na lidi, co jeho počítače používají na práci. Jen jsem netušil, že přechod z Maca na Windows nebude tak hladký.

Když chceš dnes retina display, tak si musíš koupit jedině iMac. Standardní monitor to nedává a na nový model se čeká dobře dva roky. Když chceš trochu extra výkon, musíš si koupit jedině MacPro. Naposledy upravený v roce 2013. Za neuvěřitelné peníze a vytvarovaný tak, že do něj nic nepřidáš. Kouká se na to hezky, do momentu, kdy dojde na upgrade. Ne vše se prodává s Thunderbolt konektorem. A seznam by mohl pokračovat donekonečna. Já jsem ovšem retinu chtěl, protože už nevidím nejlépe. A na jemném displeji se mi čte prostě lépe.

Navíc, OS X je,  a dlouho ještě určitě bude, perfektní systém. Jenže, kdy naposledy přišla nějaká funkce, u které bych si řekl, jak jen jsem mohl bez toho žít. Notifikace jsou super, ale kdy jste použili onen sidebar, kterého se Windows zbavily společně s Vistou? Nějak se mi nezdá směr, kdy iOS a OS X začínají vypadat stejně. Já rád tvořím, nechci jenom matlat prstem.

Měl jsem svůj Mac moc rád, ale když přišel konec Aperture a nastoupily Photos, tak jsem si řekl, že dost už. A když se vyřešila záhada, že jsem nemohl najít soubory, které jsem si nahrál na iCloud, tak bylo vymalováno. Mimochodem, svou adresu @mac.com si samozřejmě nechám, to je dnes už rarita a nově se už získat nedá.

Nechal jsem si sestavit počítač (a jak se obchoduje a řeší trable s CZC.cz a Dellem, o tom napíšu někdy příště) a pochopil jsem, proč si tolik lidí vybere Mac, když uvažují o novém počítači. Apple nabízí jedno řešení ve třech variantách, ve světě Windows vládne chaos. Kdo chce dobře vybrat, musí hodně hledat a propojovat. Dala by se o tom napsat vcelku úspěšná diplomová práce. Hlavní je ovšem nenechat se odradit. Výsledek snažení totiž stojí za to.

Mac člověka naučí jednu dobrou věc – že za software se platí. Her je tam poskrovnu a většina aplikací v App Store stojí pár korun a dělají obvykle dobře to, k čemu jsou určené. A vypadají na pohled hezky a stejně. Nějak jsem intuitivně čekal, že na Windows mne potká úplně stejný svět.

Rozhodně nepotkal. Hned jsem poznal, co znamená ona schizofrenie Windows 10. Doteď nerozumím tomu, proč něco se dělá v novém rozhraní a něco ve starém. Asi v Redmondu mají pocit, že by měli připomínat slavné spojení MS DOSu a Windows 3.1. Jenže, najít, kde se věci nastavují, to si žádá pevné nervy. Donutit počítač, aby dobře hrál, to mi trvalo pár dní, než jsem věcem přišel na kloub.

Windows Store je zatím spíše parodie na obchod. Moc užitečných aplikací jsem tam zatím nenašel. Obecně jsem zjistil, že jsem ztratil schopnost hledat dobré aplikace. Na Applu to šlo samo, na Windows se musí hodně zkoušet, co sedne do ruky a oka. Třebas najít dobrou RSS čtečku, to mi trvalo skorem měsíc.

Doteď jsem třebas nepřišel na to, jak donutit RSS čtečku, aby se neukončila, když ji chci jenom zavřít, aby mi nepřekážela. Jasně, můžu ji minimalizovat, ale obvykle na to zapomenu a ona se prostě vypne.

Ovšem, na optimistickou notu. Výsledek stojí za to. Mám rychlý počítač, který jsem si skoro postavil sám, mám výborný displej a celé je to tiché. A je to moje dílo. Už bych se na Mac nevrátil. A postupně si nacházím aplikace, které se mi hodí a líbí.