Vyhodnocení cílů za říjen až prosinec 2016

Měl jsem hodně velký voči, když jsem si dával nepříliš ambiciózní cíle pro poslední čtvrtletí roku 2016. Asi to bylo i únavou z práce, možná to bylo i tím, že mi došla inspirace a trpělivost. Možná se dostavila první zklamání, že to nefunguje přesně tak, jak jsem si na začátku myslel. Nevím, prostě jsem nesplnil prakticky nic z toho, co jsem dal za cíl.

Klasická choroba přeceněnování vlastních sil, nejsem první a bohužel ani poslední, komu se něco takového stalo. Záleží jenom na tom, jestli se mi podaří se poučit. Jak říkal pan Komenský, učení jde nejlépe hrou. Musím se naučit zase hrát. Pokud se mi to povede, tak mám šanci, že napodruhé to bude lepší a na třetí pokus už to bude naprosto perfektní.

Ovšem, konec sebemrskačství a pojďme se podívat na jednotlivé cíle. Nebude to hezké čtení, ale musím se postavit realitě pěkně z očí do očí. A taky si musím uvědomit, že zabít výborný nápad je opravdu snadné.

První byl o dvaceti publikovaných článcích do konce roku 2016. Ten jsem tedy nesplnil, ale jenom těsně, protože jsem skončil na čísle 14. To není úplně špatné na začátečníka. A znamená to, že musím dále pilovat své spisovatelské střevo.

Druhý cíl se ukázal jako průser. Chtěl jsem napsat tři články, které budou delší než dva tisíce slov. Uff, mi madre, to je těžké. Začínám obdivovat všechny spisovatele, jakou mají vůli a jak dokáží dotahovat své dílo do úspěšného konce. Budu se na to muset víc soustředit, protože jsem takový článek nenapsal ani jeden.

Doplnit si zdroje do Feedly, to byl třetí cíl. Ten se mi splnit podařilo, protože rád čtu a rád vím, co se děje kolem mne. Tenhle cíl mám tedy za splněný, ale to neznamená, že bych nepokračoval. Mít vytříbenou knihovničku, to považuju za dobrý základ.

Měl jsem si sestavit publikační kalendář a v tom jsem tedy hodně zklamal. Nemám žádný, jenom malé poučení, že bych měl být opatrný v tom, když si říkám, kolik si vyčlením na psaní času. Nevyčlením a už to vím, že je to časově náročnější, než jsem si na začátku myslel. Takže lesson learned, jak se hezky říká v tom českém byznysu, že?

S Googlem jsem se hodně zklamal. Nemám žádných deset návštěv denně, které by přivedl Google. Mám dokonce i hodně málo klíčových slov, která by byla atraktivní. Částečně proto, protože nepíšu atraktivní články a má témata taky nejsou sexy. Hlavně, píšu málo. Musím se zlepšit a nechat Google dělat jeho práci.

A poslední závazek byl o tom, abych se dostal na první stránku výsledků pro hledání spojení „prázdná krabice“. Kupodivu, tohle se mi asi podařilo, alespoň podle toho, když se zkusím najít sám a nejsem přihlášený ke službám Google.

Závěrečné shrnutí

Psát dobrý blog je složitější, než jsem si na začátku myslel. A to je součást mé křivky učení. Už vím, že není příliš prudká, ale stoupá plynule a pomalu vzhůru. A není jednoduché vytrvat na cestě k úspěchu. A je příliš snadné zahodit tu šanci příliš brzo.

Takže hurá, jdeme do dalšího čtvrtletí. A dáme si nějaké pořádné cíle. A bude jich určitě podstatně méně.