Čas na malý experiment. Měsíc s Ubuntu.

Před nějakou dobou jsem opustil Mac OS X, protože mi konečně došlo, že Apple na nás kašle. Tedy, nemyslím tím ty, co nosí iPhone v kapse. Myslím tím ty, kteří měli Apple už v 90. letech a drželi celou firmu nad vodou, když si procházela svou krizí identity. Apple nás hodil přes palubu, už nejsme dost zajímaví. Koupil jsem si počítač, který jsem si postavil téměř sám a pustil se do experimentování s Windows 10. A nebylo to špatné, až do začátku roku 2017. Nějak jsem si rozbil instalaci a Windows se zuřivě bránily i tomu, aby se nechaly nainstalovat znova.

Překvapivě, Ubuntu se instalaci nebránilo. Fedora se nebránila taky, ovšem každý pokus končil s tím, že se objevil řádek

grub >

a tím celé představení skončilo. A návod, jak to opravit a donutit Fedoru k poslušnosti byl psaný pro unixového experta. A to já rozhodně nejsem, abych to celé rozchodil. Skončil jsem tedy u Ubuntu 16.04 a dal jsem tomu šanci. Sice jsem musel překonat problém, že NVidia a Ubuntu si na začátku spolu moc nerozumí a že nefunguje myš, ale proskákat instalací se dá. A opraví to instalace nového ovladače, pak už funguje vše. A jak se říká, neberte to, když je to zadarmo.

Chtěl jsem sice Gnome místo Unity, ale bylo s tím víc problémů, než užitku, tudíž mi musí stačit téměř čisté Ubuntu.

První dojmy ze světa Ubuntu

OS X každého rozmazlí. Věci fungují tak, jak mají. Každý problém někdo rychle opraví. Většina aplikací dodržuje standardy a nesnaží se o nějaké kreativní uživatelské rozhraní. A když, tak s tím většinou přijde Apple. Něco se uchytí a něco padne pod stůl. S Ubuntu a Linuxem obecně je to úplně jiný příběh.

S Ubuntu je to jinak. Chyba Gnome a Nvidia se objevuje v nahlášených chybách už přes dva roky a doposud to nikdo neopravil. Kromě pár lidí to asi nikoho nepálí natolik, aby obětoval cenné zdroje. A je fakt, že i já jsem si našel svou cestu.

Screenshot from 2017-01-14 15-52-43

Prostředí vypadá suprově, s aplikacema je to už o něco horší. Stále je tu bolest Linuxu, že jednu věc řeší několik projektů, ale málokterý se podařilo dotáhnout alespoň do verze číslo jedna. Pořád se pohybujeme v betaverzích a slibech, co všechno vyřeší další verze. Jen se neví, kdy vyjde.

Druhé dojmy ze světa Linuxu

Co funguje překvapivě dobře, je Wine. Prostě program, co dokáže spustit aplikace pro Windows v Linuxu. Myslel jsem si, že to bude taková hříčka, ale naopak. Obě aplikace pro správu databáze fungují naprosto suprově. Kopírování jde oběma směry, takže se Navicat chová, jako kdyby se pod Linuxem narodil. Emulace na jedničku.

Co je naopak divné, je ono slavné Unity v Ubuntu. Nějak si nemůžu zvyknout na tu strohost toho rozhraní. Klasické Gnome mi přijde na obrázcích hezčí. Unity mi přijde takové dělané pro tablet. Ikony máte vlevo, okna nemají menu a nahoře vlevo máte pár ikonek systémových služeb.

Práce s plochami je v Unity nedotažená a rozhodně není tak pohodlná jako v Gnome. Určitě existuje způsob, jak to vylepšit, ale zatím jsem nepřišel na to jak.

Co je super, moje oblíbená Typora funguje i v Linuxu. A nevypadá vůbec špatně. Handbrake je tu taky jako doma. Jen kdyby ten Gimp nebyl takový moloch.

Skutečná práce v Ubuntu

Teď přijde ta nejtěžší zkouška. Dám si měsíc na Linuxu. Ani jednou nezkusím Windows, protože ty se stále brání a trucují. Doufám, že se mi podaří najít ty správné aplikace, na které si zvyknu. Ano, dokážu žít bez PowerPointu a Wordu. Umím to ovšem přežít s LibreOffice?

Za měsíc se uvidí, jestli jsem neztratil nic ze svého pohodlí. Však už řeším první problém s media centerem. Hledám program, který přidá tagy k filmům a udělá NFO soubor pro Kodi. Zatím nic z toho, co je doporučené, nefunguje. Nemá někdo nějaký tip?