3 SEO chyby, které spolehlivě zabijí nový web

Nový web to má dnes s návštěvností horší, než to bývalo v minulosti. I nová stránka měla dříve větší šanci začít okamžitě bodovat ve výsledcích vyhledávání. Google ovšem lehce upravil pravidla hry. Dnes platí, že trpělivost růže přináší. Bohužel, často nás mezitím opustí naše nadšení, protože nevidíme žádné pořádné výsledky. Jen se po nás chce trpělivá práce, ale nevíme, jestli to ponese sladké ovoce. To je dnes i největší výzva pro SEO.

Ohrozit nás mohou i 3 nejhorší SEO chyby, které můžeme v panice udělat. Málokdo totiž vydrží několik měsíců nereagovat na signál, že právě můj web Google naprosto ignoruje, i když jsou moje stránky lepší, než konkurence, která boduje mnohem lépe. Co nás konkrétně ohrožuje?

3 nejhorší SEO chyby pro nový web jsou:

  • netrpělivost;
  • nedostatek skvělého obsahu;
  • uzavřenost, nejasná struktura a nekonzistence.

Netrpělivost aneb až moc horká hlava

Internet nikdy nebyl prostředí, kde by se vyplácela trpělivost. Většina velkých příběhů se zrodila přes noc. Naopak, titěrná práce si nikdy cestu na první stránky Forbesu nenašla. Internet je o tom, že něco zazáří jako supernova. Možná to i rychle zhasne, ale většinou to za sebou nechá pár lidí, kteří slušně vydělali. A mohou najednou dávat rady ostatním. A proto jsme netrpěliví, když na webu něco nového začneme. Čekáme, že i nás zasáhne onen efekt supernovy.

Jenže, supernov ve vesmíru také není mnoho. Je to jev výjimečný, ale nás občas lenost Googlu svede k tomu, abychom se snažili webu nestandardně pomoci. Jsou totiž SEO techniky, které Google považuje za fér. A pak jsou přístupy, které vyhodnocuje jako nekalou soutěž. A tu tvrdě trestá a obvykle proti neexistuje žádná možnost obrany.

Často se snažíme ovlivnit přirozený vývoj relativně nepřirozeným způsobem. Google počítá s tím, že nový web nemá mnoho zpětných odkazů. A pokud se jich najednou objeví desítky a navíc je v nich obsažené i přesně vybrané klíčové slovo, tak se web dostane do hledáčku. Ztratí důvěru, své pozice a Google je velmi opatrný v tom, aby web vrátil mezi ty důvěryhodné.

To samé platí i o tom, když se na webu najednou objeví tisíce stránek, které si navíc mohou být i hodně podobné. I v takovém případě ztratí web důvěru a dlouho trvá, než mu začne Google opět věřit.

Tady platí, že trpělivost růže přináší. Platí, že lež má krátké nohy a podvádět se prostě nemá. Nikam to nevede, protože Google na to stejně přijde.

Na webu je příliš málo originálního obsahu

Na začátku není na žádném webu moc obsahu, na který by šlo odkázat. Není tam ani moc obsahu, ve kterém by šlo něco vyhledat. A přesto čekáme, že Google bude dělat zázraky a pošle naším směrem nějakou tu směroplatnou návštěvnost.

Musíme se smířit s tím, že web není na začátku důvěryhodný a Google potřebuje čas, aby si na web vytvořil názor. Musí konzistentně sledovat, že na webu přibývají články a mají společná témata, která se logicky řadí do větších celků.

Nejhorší je rozmáchnout se příliš do široka a vybrat si několik témat, která spolu nijak nesouvisí. Nikdo asi nebude chtít sledovat web, na kterém se řeší pěstování zeleniny a auta Mercedes. V Mercedesu asi nikdo zeleninu na farmářský trh nevozí, že?

I tady platí, že se musíme držet své zvolené obsahové strategie a musíme být trpěliví. Často se stane, že nějaký článek zazáří a budou pro něj fungovat sociální média. Sdílení funguje okamžitě, klidně i pro jediný článek, pokud je výborně napsaný. Jen Google se chytne o něco později. Pro některé weby nikdy.

Uzavřenost, skrývání a nejasná struktura webu

Google si dnes buduje důvěru tak, že se snaží propojit všechny střípky do ucelého obrazu. Pokud se snažíme informačně uzavřít a na webu vládne chaos, tak si vyhledávač nikdy nesestaví celkový pozitivní obrázek webu. A na pozicích ve výsledcích vyhledávání to bude sakrametsky poznat.

Od samého začátku musíme na webu udržovat jasnou strukturu, kdy se hlavní témata dělí do detailnějších rozpracování a vše je mezi sebou logicky propojené. Struktura musí být pro návštěvníka i Google jasně viditelná.

Nemá cenu skrývat svou identitu a neuvádět žádné kontakty. Je jasně prokázané, že stránky, které se jasně hlásí ke svým majitelům a jak je kontaktovat, mají u Google jisté malé plus, které se v klíčových momentech zásadně počítá.

Takže celý úspěch nového webu není jenom o jasné SEO strategii, které nám pomohou se vyhnout začátečnickým chybám. Je to o tom, že víme, jaký obsah na webu bude. A konzistentně na tom každý den pracujeme.

Kdy se stránka objeví na první stránce ve vyhledávání?

Často si slibujeme zázraky, když tvoříme nový web nebo píšeme nový článek. Naše představa je, že bude do pár dnů na prvním místě ve výsledcích. A že to tak bude navždy, protože z nás roste nová stááár Internetu. V našich snech se nám bude Facebook za pár měsíců dívat na záda; a to navíc ještě pěkně zdálky. Ovšem, jak si nastavit reálná očekávání ohledně umístění stránky ve výsledcích? A jak podle toho přizpůsobit naše SEO techniky?

Na rovinu, naprostá většina stránek se do výsledků vyhledávání nedostane nikdy. Na první stránku nikdy nepostoupí. Je to i logické, protože u naprosté většiny stránek ani nečekáme, že by měly přitahovat nějakou zásadní pozornost samy o sobě. Fungují v nějakém kontextu a mohou podporovat celkový dojem z webu. A také mohou podporovat celkovou SEO strategii webu.

Ahrefs vydal vlastní studii, kde tuhle častou otázku řeší. A mají ohromnou databázi indexovaných stránek, takže nestřílí jen tak naslepo. Jejich výsledkům se dá věřit. A jak to tedy celé dopadlo, když se podívali na několik miliónů stránek v jejich vlastním indexu?

Stará stránka je lepší (aspoň pro Google)

Google je zjevně milovník vína a sýrů. Stejně jako ostatní věří, že starší je lepší a zaslouží si lepší pozici. Trochu špatné zjištění pro všechny nové projekty. Svou pozici ve výsledcích vyhledávání si musíte – zasloužit a vysedět.

Je to logické a sedí to i s tím, co propaguje SEO konzultant. Starší stránka má větší šanci nasbírat velké množství zpětných odkazů. Nepotřebuje, aby jich přibývaly desítky každý den, za ta léta už si stačila své věrné linky nasbírat. A i ty se staly pro Google hodnotnější, takže tu funguje pozitivní zpětná vazba.

Pro nováčky je to ovšem těžké, protože porazit starou stránku, to může být mission impossible. Nejlepší cesta je necílit na jednoduchá klíčová slova, ta už budou bezpečně obsazená. Musí se využít síly delších klíčových slov, kde nadvláda starších stránek nebude až tak velká.

Kdy se dostanu na první stranu výsledků?

Zajímavé je, že pouze 22% ze všech stránek na prvních deseti pozicích je mladší než jeden rok. Tudíž, pokud mám na první stránce s výsledky svých stránek více, než jednu z pěti, tak jsem vlastně lepší než moje konkurence.

Opět je to potvrzení, že i v případě Google trpělivost růže přináší. Důležité je nastavit si správnou strategii a tvořit, psát a nedívat se příliš na okamžité výsledky. Ty pravé a skvělé výsledky mohou přijít v okamžiku, kdy začínám propadat zoufalství a svůj webový projekt opouštím.

Je to ovšem i zlá zpráva pro SEO konzultanty, protože to znamená, že opravdu skvělé optimalizační výsledky nikdy nepřijdou rychle. Potřebují svůj čas a změnu přístupu.

Za jak dlouho se moje stránka objeví na první stránce?

Tady je to už zajímavější. Většina stránek se propracuje na první stranu výsledku do půl roku, pak už se to příliš nemění. To je zase dobrá zpráva. Stačí, abych vydržel psát půl roku a když neuspěju na žádné vybrané klíčové slovo, tak vím, že nejdu asi správným směrem.

A zase tu platí, že čím starší je můj web, tím dříve se může moje stránka objevit mezi nejlepšími výsledky. Pro nového bloggera to znamená, že bude minimálně půl roku psát do zdi, než ho vezme Google na milost a začne prezentovat stránky ve výsledcích i ostatním.

Jak založit úspěšný blog v šesti jednoduchých krocích.

Založit blog je dnes snadné a s kreditní kartou v ruce je to úkol na pár minut. Ovšem, mít blog úspěšný, to je už běh na delší trať, pokud si blog nezaloží třebas pan prezident. Ten by mohl využít své známosti a renomé k tomu, aby se jeho blog stal okamžitě superstar mezi blogy.

Nás ostatní čeká delší trať, na které najdeme hromady výmolů, které určitě zpomalí náš postup. Také narazíme na konkurenci, která se bude bránit tomu, abychom přebrali jejich pečlivě získanou návštěvnost.

Jakých šest kroků vede k úspěšnému cíli? Jak mít blog, který budou mít čtenáři rádi? Jak si zajistit, abychom se mohli spolehnout na jistý dodatečný příjem?

Zde je seznam šesti kroků k úspěchu:

  • najít si své niché a téma;
  • vybrat si správnou platformu pro blogování a nastavit si webhosting;
  • nastavit si vzhled, který bude odpovídat našim potřebám;
  • nainstalovat pár vybraných pluginů do Wordpresu;
  • začít psát výborný obsah.

Je to snadné, že? Pojďme se tedy podívat na jednotlivé kroky v detailu.

Najdi si svoje niché a téma.

Jasné zaměření a soustředění se na jednu věc, to je jistá cesta k úspěchu. Kdo ví, kam jde, ten tam asi dojde. Bez mapy a cíle nám cesta za štěstím potrvá určitě podstatně déle. Bez plánu a bez cíle, co chceme dosáhnout a jak toho dosáhneme, nikdy nenajdeme tu správnou cestu k úspěchu na první pokus. Sami se odsoudíme k metodě pokus-omyl. Je to sice metoda pěkná, ale pracná a mnohdy je to samá slepá cesta.

A mít u blogu jasné téma a rozumět svému niché, to je základní předpoklad pro úspěšné psaní. Správné niché a téma jsou zdaleka nejdůležitější podmínky úspěchu. Rozhodnout se o tom, jaké téma bude to hlavní pro celý blog. Psát se dá téměř o čemkoliv, ovšem to nezaručí, že budeme úspěšní. Jasně zaměřený blog má větší šanci na úspěch, než všehochuť věcí, co jsem dnes zažil.

Platforma a webhosting

Dřív to mohlo být složité rozhodování, ale dnes je platforma víceméně daná. WordPress má jasný monopol v téhle oblasti a ostatní jenom paběrkují. Z času na čas se objeví informace o tom, že je tu nový progresivní systém, který sejme WordPress z trůnu. Zatím se tak ovšem nestalo a hned tak nestane. Nejenom, že je pohodlný a zvládne ho každý. On má i jednoduchou instalaci, kdy ho většina webhostingů nabízí na jedno kliknutí. Pak s tím nejsou vůbec žádné starosti.

Začít bychom měli u správné domény. Je lepší mít svou doménu, než psát na veřejném blogu, kde žádnou svou doménu nemáme. Lidi si to nepamatují a zapadne to. Se správným jménem máme šanci, že někdo přijde i sám od sebe, protože si bude pamatovat, že na tomhle blogu mu bylo dobře. Bydlet na dobré adrese, to se počítá k dobru i na Internetu.

U webhostingu není žádné rozhodování. Každý WordPress podporuje a pro začátek určitě nepotřebujeme nic drahého. Stačí to základní, co se nabízí. Pár měsíců to náš blog určitě utáhne. Hlavně nedělat na začátku žádnou velkou investici, ještě nevíme, jestli se nám začne vracet.

Většinou jde webhostit vylepšit, a proto je lepší investovat méně a postupně růst, pokud je to potřeba. Málokdo totiž vůbec kdy narazí na limity. Takže, lepší je ušetřit.

Správná šablona a pluginy

Často začínáme tím, že dlouze vybíráme šablonu a grafické téma. Upřímně, na začátku je to jedno. Lidi nechodí za designem, chodí za obsahem. A graficky se to dá doladit, až to bude trochu obsahově vyladěné. Většinou ani nevíme, jaký styl by tomu seděl nejlépe. Chce to nechat trochu usadit, než si finálně vybereme. Ono to neuteče.

Navíc, dobré šablony nejsou levné. Ano, ze šablony se většinou platí, protože je to výborný byznys. Obvykle je sice k dispozici bezplatná verze. Jak překvapivě je ovšem vyladěna tak, aby za moment ona bezplatnost začala překážet.

Ovšem, i se standardní šablonou se dají dělat divy. Mnohem důležitější je stáhnout si základní pluginy, které pomohou WordPress lehounce urychlit.

Není jich moc, stačí nějaká cache, aby se stránky negenerovaly znova a znova. Stačí si stáhnout JetPack přímo od tvůrců WordPressu a hodně věcí bude fungovat lépe. A to je pro začátek téměř vše, ostatní může přijít časem.

Atraktivní psaní

A teď to nejtěžší. Pustit se do atraktivního a vytrvalého psaní. Máme šanci poznat, že napsat knížku je pořádná dřina. Psaní blogu je podobné, když se tomu pořádně věnujeme, taky tu knihu za nějaký čas víceméně napíšeme. Jen si to rozdělíme do několika etap.

Najít si a udržet si svůj styl, to chce pevnou vůli a neztratit svůj směr. Takže hodně zdaru, ono to určitě dobře dopadne.

Jak se soustředit na jednu věc

Moderní civilizace rozhodně ztratila jednu zásadní schopnost. Neumíme se dobře soustředit. Neumíme se jasně zacílit a říct si, že nepřestaneme, dokud tu věc nedokončíme. Máme tendenci neustále začínat nové a nové záležitosti bez toho, abychom nějak ukončili ty předchozí. Chodíme do práce, ale mnohdy máme pocit, že jsme v práci nic pořádně neudělali. Jen jsme odpověděli na desítky emailů. A přitom, soustředit se na jednu věc je tak snadné.

Žijeme v chaosu a necháváme se vláčet okolnostmi. Necháme si vnutit cíle od ostatních, místo, abychom se věnovali svému vlastnímu růstu a rozvoji. Ani Platón se nenarodil jako hotový filozof, potřeboval do velkého filozofa vyrůst. A určitě se tomu usilovně věnoval. Soustředil se na jednu podstatnou věc. A o té neustále přemýšlel a zdokonaloval se. Dnes by to měl Platón mnohem složitější, protože civilizace je až příliš rychlá a drobných pokušení sejít z cesty jsou za den desítky až stovky.

Umění soustředit se na jednu věc není složité metodologicky, žádá si ovšem řádnou porci vůle. Skončit s klouzáním po povrchu a zanořit se do hlubin problému, to je občas hodně bolestivá záležitost. Jaké jsou ovšem nejčastější rady, jak se soustředit se na jednu věc? Může pomoci pomodoro technika, ale jsou i další věci, které je třeba udělat (a sesbírat odvahu k tomu to udělat).

Zbav se zbytečného balastu a ukliď.

Nejčastější rada je, že nejlepší je vyhodit televizi, protože jenom láká k tomu, abychom se rozvalili, čuměli na blbosti. Není potřeba být hned tak radikální. Stačí se jenom naučit, že se na televizi nedívám, když tam není nic, co mi přinese něco nového.

Je potřeba si vypěstovat návyk, že normální je, když je televize vypnutá. Normální je, když se televize zapne v určený čas, kdy je pořad, který mne opravdu zajímá. A mám jasný limit, kolik času chci televizi věnovat. Nikdo se nedokáže pekelně soustředit dlouho, pauzy jsou potřeba.

Bohužel, často máme bednu jako kulisu. A ignorujeme to, že nám potom televize bere naše soustředění. Hlasy na pozadí nás neustále nutí poslouchat na půl plynu, jestli se tam neobjeví něco zajímavého. Bez televize půjdou věci líp.

Klasická rada je, že na pracovním stole má být uklizeno. Rušivý element může podřimovat v té vysoké hromadě papírů. A my si na něj můžeme vzpomenout v okamžiku, kdy se právě začínáme koncentrovat a myšlenky začínají správně proudit. Takže uklizeno, to je základ úspěchu.

Ukliď v počítači.

V dobách MS DOSu to bylo snadné. Buď jsem psal dokument, dělal tabulku a nebo hrál hru. Nikdy jsem nedělal všechny tři věci najednou. O notifikacích jsem si mohl nechat zdát. Pevná linka taky nepípala při každé sebemenší změně (většinou stejně nefungovala moc dobře). Ovšem, nerušilo to.

Multitasking v počítači je smrt pro soustředění, pokud se ho nenaučíme ovládat v náš prospěch. Staneme se jeho otroky a budeme jenom brouzdat po povrchu. Základ je, že bychom vždy měli pracovat jen s aplikací, ve které řešíme náš problém. Maximálně si k tomu otevřeme ještě jednu aplikaci, ze které čerpáme informace.

Ostatní aplikace jsou striktně vypnuté. Zrušíme všechny notifikace, abychom nebyli při práci rušení. Mobil vypneme a nebo ztlumíme. Ozveme se zpátky, až budeme hotoví a budeme mít čas na vyřizování telefonátů.

A pro Internet platí speciální pravidlo. Prohlížeč vypnout. A nebo používat pravidlo jediné záložky. Facebook je sice moc fajn, ale soustředění nepodporuje. Stejně tak sledování Youtube při práci nepomáhá. Pryč s tím, lepší je mít jednu záložku a soustředit se na to podstatné.

Připrav se, než začneš.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Mnohdy podceňujeme přípravu, když se na něco potřebujeme soustředit. Nakonec jenom neustále něco hledáme a vidíme, jak se nám náš cíl vzdaluje. Základ je, že nikdy nesmíme podcenit přípravu.

Musíme si shromáždit všechny věci, které budeme potřebovat ještě předtím, než se pustíme do díla. Pokud budeme potřebovat knihy, tak si je musíme srovnat na hromádku. Emaily je dobré shromáždit do jednoho adresáře, aby nás ostatní nerušily. Připravit si odkazy, ze kterých budeme čerpat.

Nesmíme se nechat odradit prvním drobným neúspěchem. Neměli bychom se nechat zastavit první chybějící informací. Určitě půjde doplnit později.

Odměňuj se za splnění etapy. Protáhni se.

Řím se nepostavil za den. Ani my nemůžeme čekat zázraky. Umění soustředit se na jednu věc budeme získávat postupně. A taky si nemůžeme myslet, že vydržíme v soustředěném stavu hodiny. To nedokáže bez tréninku skoro nikdo.

Musíme si dělat pravidelné přestávky. Zvednout se od stolu a jít se pořádně projít. Protáhnout se, zacvičit si. Jenom si musíme stanovit pevný režim, za jak dlouho se opět vrátíme k naší práci. Bez toho to nejde.

Můj výběr aplikací pro pohodlnou práci v Linuxu

Před několika dny jsem začal malý experiment a přešel jsem na Linux. Musím uznat, že za ty roky urazil notný kus cesty. Je to rozhodně operační systém, který se už nemusí krčit v koutě a dá se použít pro seriózní práci. Co je můj výběr těch nejlepších aplikací, které udělají den s Linuxem lepší?

Jsem standardní uživatel. Moje výtvory jsou hlavně emaily, dokumenty, občas nějaký obrázek. Do databáze napíšu základní dotaz a v PHP si napíšu nějaký jednoduchý skript. Dál jsem jsem se nikdy nedostal. Nejsem tedy uživatel, co má nějaké extra velké nároky. Jaká je moje sada aplikací, bez kterých by to na Linuxu nešlo?

Správně si vybrat distribuci

Linux není jenom jeden, distribucí je spousta. A dobře si vybrat tu pravou, to je často základ úspěchu. Každý rok se objeví nějaká, která zazáří jako supernova, aby rychle pohasla a zmizela. Udržovat totiž celou distribuci není jen tak a žádá si to až příliš času. Je lepší se spolehnout na nějakou klasiku.

Kdo se nechce nořit do hlubin systému a hledat, proč něco funguje a naopak něco nefunguje, tak má na výběr tři základní možnosti – Ubuntu, Fedora a Debian. Někdo by ještě přidal openSuse, ale o tom není v posledních letech příliš slyšet. Nejsem žádný geek, takže se nebavím o možnostech typu ArchLinux nebo Gentoo. To fakt není nic pro začátečníka (malý průvodce pro začátečníky).

A pak je tu hodně distribucí, které jsou založené na Ubuntu nebo Debianu. Čistě technicky vzato, i Ubuntu je vlastně Debian s nadstavbou. Jen není tak hard-core a je uživatelsky přítulný. S většinou hardware si poradí rovnou a vše funguje, jak se očekává. A rozchodit jinak Wi-Fi může být detektivka na celé odpoledne. Na druhou stranu, nikomu se nebrání sestavit si celý systém pěkně ze zdrojových kódů. Kdo má rád kontrolu nad tím, co mu v počítači běhá, ten se může pořádně vyřádit.

Po delším experimentování jsem zakotvil u KDE neon (ke stažení je to třebas tady). Vychází z klasického Ubuntu, ale má nejnovější vychytávky z KDE. Nejméně zlobila s mým 5k monitorem a bylo v ní rovnou vše, co jsem potřeboval.

Vypadá tak trochu jako Windows 7 (s trochou nadsázky i 10), jen s trochou dobrého koření navíc. Gnome vypadá také moc hezky, jenom jsem s ním měl neustále nějaké drobné potíže, které vedly k tomu, že jsem to pokaždé vzdal. Vcelku často se objevil crash report, že nějaká aplikace v pozadí havarovala. A když se mi to podařilo vyladit, tak si to počítač nepamatoval po restartu.

Rozhodně bych hlasoval pro cokoliv založené na Ubuntu, je s ním nejméně potíží a většina aplikací je připravených pro snadnou instalaci. Stačí přidat správný repozitář, spustit update a instalovat. A aplikace se pak automaticky udržuje v aktuální verzi. S výběrem Ubuntu se tedy nedá udělat zásadní chyba. Minimálně je komunita dost aktivní, aby se dala najít pomoc.

I to je drobná výhoda Linuxu. Člověk se stane kreativní v pokládání dotazů v Google, když hledá řešení na své obtíže. Většinou je vše někde popsané, jen je třeba kombinovat a zkoušet, který přístup funguje nejlépe.

Gnome nebo KDE? Něco jiného?

Linux je svobodný systém plný možností. Kdo přichází z Mac OS X nebo Windows, ten bude trochu překvapen, co všechno si najednou může vybrat. První volba je, který správce oken je ten hlavní.

Snažil jsem se přijít na chuť Unity v Ubuntu, ale nebyli jsme kamarádi. Nelíbilo se mi a ten pruh na boku mi nepřišel praktický a ani hezký. Přepínání mezi plochami nefungovalo dobře. Pracoval jsem s ním z donucení a nakonec mne donutilo experimentovat.

Gnome je hezké, jenom je takové jednoduché. Ovšem, určitě bych u něj zůstal, kdybych neustále neřešil problémy s tím, že si nerozumí s UHD displejem moc dobře. Tedy, základy mu jdou, ale pořád to nějak nesedí dohromady.

Vítězem je určitě KDE. Displej nebyl žádný problém, vypadá to trochu jako Windows. Má to applety a má to KDE connect. Co se děje na mobilu, to vidím na obrazovce. Přijde mi SMS a můžu rovnou odpovědět. Tohle umí Mac OS X, Windows to ještě nezvládají. Je to ona killer feature.

Poznámky, soubory a synchronizace

Závisláci na EverNote nebo OneNote mají na Linuxu smůlu. Jediné smysluplné prostředí je jejich webová aplikace. Nejsem moc fanoušek aplikací v prohlížeči, zatím mi tam pokaždé přijde, že mi stojí v cestě nějaké omezení. Musel jsem tedy hledat něco jiného. A našel jsem relativně jednoduchou alternativu, která se soustředí na to základní – jak si rychle zaznamenat nápad.

Tady to vyhrál SimpleNote na celé čáře. Má nativní aplikaci pro Windows, Linux, Android i webové rozhraní. Je to jednoduchá aplikace na psaní poznámek a neotravuje propojením s úkoly a podobně. Na základní zaznamenání nápadu ovšem bohatě stačí. Stačí si jenom nastavit, že horní přilepený list je pro nápady. A ty dál třídit ve volném čase.

Synchronizace s Google Drive funguje v KDE perfektně. Stejně jako v Gnome. Není třeba žádná aplikace od Google. Disk se tváří jako další USB připojené k počítači a pracuje se s ním perfektně. Přece jenom, Linux nezapře své unixové kořeny, je to čistý síťový operační systém. Takže i v Cloudu se člověk s Linuxem neztratí.

Naprostá bomba je ovšem KDE connect. Zvládá něco, co Windows dodnes pořádně neumí. Synchronizace notifikací, textových zpráv a souborů s mým Androidem funguje naprosto perfektně. Je to něco, co tak trochu občas zvládal Mac OS X, teď to zvládá tedy i Linux a Android. Jako bonus to ztlumí hudbu, když chci telefonovat. Zatím jsem z téhle aplikace opravdu nadšený.

Brouzdání po netu

Tady je výběr vcelku snadný, protože v nabídce je standardně Firefox. Google Chrome je jednoduché nainstalovat a nabízí se i Chromium. Nutno říct, že všechny tři aplikace fungují bez problémů. Jasně, v repozitářích se nabízí několik dalších prohlížečů, ale neměl jsem ani žádnou potřebu je zkoušet. Našel jsem si řešení v té vyjmenované trojce. Kromě Google Chrome, který v repozitářích standardně není, ale jeho instalace je otázkou dvou kliknutí a jednoho zadání administrátorského hesla.

Můj šampion je nakonec Firefox. Asi jenom proto, že jsem si řekl, že bych měl podpořit boj menšího s hegemonem a nepřispívat více k tomu, aby dominoval Chrome celému segmentu. Navíc, pěkně zapadá do KDE i Gnome, je svižný a nepřetěžuje procesor. A zatím jsem se nesetkal s tím, že by se nějaká stránka nevykreslila správně.

Kecálky nepoužívám, takže Facebook provozuju pouze v prohlížeči. A musím říct, že uvažuju o tom, že Facebook smažu i na mobilu. Je to najednou takové svobodnější. A připadám si mnohem méně vyrušovaný.

Hudba, video a obrázky

Nic překvapivého. Spotify v Ubuntu funguje dobře. Jen je potřeba nastavit, aby se spouštěl se škálováním, jinak je vše moc prťavé. A dobře číst instrukce, jinak bych narážel do zdi při přihlašování dodnes.

Jako přehrávač mám Clementine. Není to takový moloch jako Amarok a zatím přehrál úplně všechno, co jsem si přál.

Na filmy je tu klasika VLC. Stejně jako ve Windows přehraje absolutně všechno a nastavit se dá prakticky každý sebemenší detail. Existují i jiné aplikace, ovšem na žádnou tak komplexní jsem zatím nenarazil. A protože nejsem filmový maniak, tak mi VLC stačí. Co je ovšem super, to je youtube-dl, které stáhne cokoliv z youtube. A spolehlivě. Stačí jenom předat odkaz a aplikace se o zbytek postará sama. Moc šikovná věcička to je. A je k nalezení ve standardním Ubuntu repozitáři.

Poslouchám hodně i internetové rádio a tam je absolutní hvězda Gradio (repozitář). Přehraje úplně všechno, je stabilní a plná přednastavených stanic. Nic lepšího jsem zatím nenašel.

Na obrázky je tu Inkscape a GIMP. Oba jsou to vyspělé programy, které mají vše, co člověk vůbec potřebuje. A celé je to zadarmo.

A když chci pracovat

Na emaily je nejlepší Thunderbird. Už jenom proto, že si nejlépe rozumí s Gmailem a Google Apps. Stačí jen vyplnit email a vše se nastaví samo. Je to sice moloch, ale funguje spolehlivě a zatím se mi žádný email neztratil. Lepší emailový klient jsem zatím nenašel.

LibreOffice je už dospělý kancelářský balík. Není to žádné ořezávátko, většině lidí musí dokonale stačit. Na co si vzpomenou, to ten balík zvládne. Napsat dokument, nakreslit prezentaci a nebo vytvořit základní tabulku. Nic z toho není problém. Jen to nevypadá tak sexy jako Microsoft Office. Ovšem, má to mnohem příznivější cenovku.

A pro blogy je tu aplikace od WordPressu. Funguje spolehlivě a vypadá dobře.

A na pozitivní notu na konec

Opustit Windows a přejít na Linux, to není snadný. Není to rozhodně cesta, kde bychom nepoznali rozdíl. Být rozmazlený na Windows znamená, že občas může být Linux utrpení. Ovšem, stačí pár týdnů vydržet a výsledky se dostaví.

Jen vydržet. Linuxu zdar.

Snadný návod jak napsat skvělý nadpis a dramaticky zvýšit návštěvnost

Výborný nadpis funguje jako ta nejlepší reklama pro celý článek (knihu, příběh či prezentaci). Umí oslovit a navnadit široké publikum. U nadpisu se rozhoduje, zda budeme mít chuť číst dál a nebo odejdeme za něčím lepším. Ve výsledcích vyhledávání rozhodne o tom, na který odkaz se uráčíme kliknout, abychom zjistili více. V tom je tajemství úspěšných webových projektů. Dokáží přilákat žádanou pozornost. A věnují vysokou pozornost nadpisům, protože ty nakonec rozhodují o úspěchu či neúspěchu.

Každý skvělý příběh začíná nadpisem. Stejně jako kniha začíná svým názvem. Ten společně s obalem rozhodne o tom, zda na knihu sáhneme a začneme listovat. Šance, že se rozhodneme knihu koupit, dramaticky roste, když začínáme listovat obsahem. Zajímá nás. A celé to zařídil obal a nadpis.

Psaní úspěšných nadpisů je umění, ale je to i o rutině. Stačí si osvojit několik základních pravidel a můžeme dosáhnout toho, že naše nadpisy začnou fungovat. A návštěvnost webu se bude pomalu zvyšovat. Je to o dlouhodobém tréninku, praxi a sledování okolí. Vždy se najde někdo, komu se nějaký nadpis opravdu perfektně vyvedl. Pak to stojí za kopírování a opisování. Nechat se inspirovat, to nikdy neuškodí.

Psaní nadpisů je o kreativitě, bohaté slovní zásobě a umění zestručnit základní sdělení celé stránky. A to vše vměstnat do několika slov, která povzbudí chuť pokračovat ve čtení článku dál. Při jejich sestavování stačí následovat několik pravidel a máme návod, jak psát nadpisy, které fungují.

Základní pravidla úspěšných nadpisů

Rozhodně to není vyčerpávající návod, jak psát nadpisy, ale je to soubor jednoduchých pravidel, které vedou k tomu, aby reklamní úvod textu fungoval lépe. Existují sofistikované návody, kde se míchají různá slova ve správném poměru. Jenže, co funguje v angličtině, to naprosto selže v češtině.

A proto je rozumné se držet několika základních principů, které spolu pěkně lícují. Jen s chutí do toho a lepší nadpisy nám přinesou zasloužený úspěch.

Nadpis nesmí nikdy lhát

To je obecné pravidlo, neplatí jenom pro skvělé výsledky. Nikdy nesmíme čtenáři lhát a slibovat něco, čeho se nakonec v textu vůbec nedočká. Často podléháme nadsázce natolik, že úvodní text a samotný obsah spolu úplně neladí.

Tomu se musíme za každou cenu vyhnout. Musíme upravit nadpis nebo text, ale vždy musíme čtenáři dodat přesně to, co mu titulek slibuje. Jinak brzo skončíme jako ti nedůvěryhodní bez návštěvnosti.

Výborný nadpis se rodí dlouho

Vymyslet, napsat a několikrát přepsat chytlavý nadpis si žádá čas. Mnohdy autor píše stejně dlouho jeden nadpis jako celý článek. Většina začátečníků nevěnuje nadpisu dostatečnou pozornost, ale je to stejné, jako kdyby výrobce prášku vymyslel nový obal, nové složení a potom zapomněl na pořádnou reklamní kampaň. Napáchal by stejnou škodu.

Úspěšný autor si napíše pracovní verzi nadpisu, kterou následně neustále přepisuje, dokud není spokojený. Snaží se najít základní odpověď pro milého čtenáře a naznačit ji v nadpisu, aby ho nalákal k dalšímu čtení.

Při psaní často trávíme většinu času psaním samotného článku a tříděním myšlenek. Samotný nadpis bereme jako milou třešničku na dortu. Ve skutečnosti je to obráceně. Nadpis a první odstavec rozhodují o úspěchu. Zejména v době, kdy Google ukazuje nadpis a krátký výtažek ze stránky.

Dej ten správný slib

Jak se říká, slibem neurazíš. Na druhou stranu je to závazek a to lidem imponuje. Splněný slib totiž buduje pozitivní vztah. A to nejem mezi lidmi. Pokud nějaký web nebo článek splní svůj slib, tak roste jeho důvěryhodnost. Lidé pak mají přirozenou tendenci se vracet tam, kde jim bylo dobře. Tam, kde byli spokojení.

Slib tedy, že vyřešíš problém, na který hledají odpověď. Například, jak napsat výborný článek. A poskytni návod, jak kreativně stvořit takový článek, který přesně splní zadání.

A zase stačí mít na paměti, proč lidi surfují na Internetu. Chtějí vyřešit problém, chtějí se něco naučit, chtějí se dozvědět specifickou věc a nebo se jenom pobavit. Nadpis poté musí být jinak napsaný pro každou skupinu jinak.

Používej slova co, proč, jak a kdy

Často hledáme odpovědi na otázku tak, že ji prostě napíšeme do vyhledávače. A když vidíme, že ve výsledcích je něco, kde je napsáno proč a jak, tak máme téměř jistotu, že tam najdeme svou odpověď. Získáme důvěru, že tudy by to šlo.

Využívají toho i tištěná média, používají sílu slova proč, pokud chtějí prezentovat důvody nějakého rozhodnutí nebo jednání. Použijí slovo co, když chtějí popsat, jaké má rozhodnutí dopady a co všechno bude ovlivněno. Slovo jak použijí, když chtějí i poskytnout návod, jak se s novou situací vyrovnat.

I webový článek by se měl těchto zaběhnutých klišé držet. Ovšem, když se nehodí žádné z těchto slov, je dobré do nadpisu vložit něco z dalšího pravidla.

Dej tam nějaká čísla

Proč jsou tak často čísla v nadpisech? Ona ta čísla totiž fungují. Vyvolávají pocit, že v článku budou vyjmenované argumenty a fakta, která umožní vyřešit náš problém. Hodně se to zneužívá, ale zatím to nevede k tomu, že bychom viděli nějaký dramatický pokles v klikání na nadpisy s čísly.

Tohle není výmysl Internetu. S čísly fungují často i seriózní časopisy. Bulvár se v číslech přímo vyžívá. Naznačují totiž, že máme o tématu detailní znalosti a dokážeme je předložit. A nevyžadujeme nějaké složité přemýšlení.

Buď hravý s jazykem a bav

Humor funguje. Přídavná slova fungují taky skvěle. Bohužel má dnešní čeština problém s tím, že používáme hodně omezený výčet slov. A přídavných slov, která dodávají emoce, používáme málo a poskrovnu.

Čeština je hravý jazyk. Dokáže jedním slovem zcela změnit význam věty. A to se nebavíme o přízvuku. Pro jednu emoci máme obvykle mnoho různých přídavných jmen. Hrajme si jako o život. Některé emoce totiž fungují lépe.

Jaké jsou hlavní SEO trendy v roce 2017

Kde jsou ty zlaté časy každého SEO konzultanta, kdy stačilo chytře opakovat vybrané klíčové slovo v textu. A výsledek se obvykle dostavil, protože Google nebyl z nejchytřejších. Ty časy jsou ovšem dávno pryč a SEO techniky už dávno nejsou jenom o správném titulku a dobré struktuře stránky. Jaké jsou trendy v SEO, které budou hýbat Internetem v roce 2017?

Dobré SEO je o tom, že se musíme v pelotonu udržet před ostatními. Všechny weby z našeho niché soutěží o pozornost a jen ti nejlepší mají šanci na dobré umístění. Stejně jako ve sportu, existuje pouze jedna první pozice ve výsledcích vyhledávání. A cílem je ji obsadit na široké spektrum různých klíčových slov. O tom je SEO v roce 2017.

Je fajn mít na paměti, že SEO je vždy o spekulacích, předpokladech a testování výsledků. Nikdy neplatí, že má někdo 100% pravdu. A také neplatí, že co funguje dnes, bude fungovat i zítra. Google neustále mění svůj přístup, aby si zajistil, že míra manipulace nepřesáhne rozumnou mez.

Každý rok se objeví nová předpověď, že SEO už není potřeba, že už stejně nefunguje. A přesto, SEO je tu stále s námi a dobře se mu daří. Optimalizovat web se totiž stále očividně vyplatí, pokud víme, do čeho chceme opravdu investovat.

Klíčová slova v kontextu

Google je každý rok lepší v tom, aby posoudil, v jakém kontextu se klíčová slova nacházejí. Kreativní psaní je tedy důležitější, než záplava klíčových slov. Google se naučil posoudit, o čem daný text je. Z mechanického počítače výskytů se stal vcelku edukovaným čtenářem, který dokáže doporučit tu nejlepší knihu.

Google se už nedívá na web jako na soubor jednotlivých stránek, ale sleduje jejich vzájemné propojení a souvislosti. Tím se automaticky vylučují weby, které pokrývají široké spektrum různých témat. Miluje, když se pár tématům věnuje web do hloubky.

V roce 2017 tedy bude důležitější, jaký obsah se na webu objeví a v jakém kontextu. Klíčová slova jsou stále důležitá, ale musí být ve správném kontextu. Musí se vyskytovat v souvislostech, které Google očekává. A nadále bude platit, že pro masová média bude důležitý povrchní obsah, který bude mít vysokou čtenost a sdílenost.

Originalita a důvěryhodnost

Fake news budou velké téma roku 2017. Žádná technologická firma si nebude moci dovolit je ignorovat. Není možné dál celé téma bagatelizovat a spoléhat se na to, že na Internetu jde všem jenom o pravdu a svobodu slova. Naopak, jsou tu tací, kteří dokáží svobodu slova zneužít. A SEO bude muset reagovat, aby se nezapletlo.

Choroba dlouhých textů bude stále pokračovat. Google dal jasně najevo, že delší články jsou lepší než ty krátké. Bohužel to nevedlo k tomu, že by se zvedla kvalita. Jen se prostě text mnohdy vyplní slámou.

Je to dokonce v konfliktu s tím, že víc hledáme mobilně. A jak známo, na mobilu si knihy moc nečteme, na dlouhé články to není to pravé zařízení.

Surfujeme a hledáme mobilně

Každý web se dnes musí optimalizovat pro mobil. SEO pro mobilní telefon musí mít přednost před desktopem. Většina surfování se dnes už děje mobilně. A to i v České republice, kde jsme na tom s datovými tarify hodně mizerně.

Google si dává hodně záležet, aby mu tento vlak neujel, když si nechal ujít dominanci v sociálních médiích. Hodně tlačí na to, aby weby poskytovaly kvalitní verzi pro mobilní telefony a zvýhodňuje stránky, které splňují všechny standardy.

Pro SEO konzultanty to znamená, že každý web musí být striktně dobrý hlavně pro mobily. A až potom přijde na řadu desktop.

Facebook je Internet

A nakonec je tu ještě nemoc, se kterou si SEO neporadí. Internet se pro mnohé uživatele smrskl na Facebook. Považují jej za ten Internet a do nějakého hlubšího zkoumání webu se nepouštějí. Co není na Facebooku, to pro ně neexistuje.

To ovšem dělá život těm mimo Facebook mnohem složitější, a proto je potřeba, aby se SEO zaměřilo i na oblast sdílení v sociálních médiích.